DSZ, srpen 2022

 

Necítil se mezi nima dobře.

 

Nepatřil sem. Na jejich pařbu. Vždyť mu připadali opaření. Asi životem. Ha, ha. Slabé. Ale hodí se.

 

Pohybovali se rozvláčně. Mluvili rozvláčně. Pili taky tak. Samí rozvláčnovači. Existuje to? Ale proč nevymyslet nové slovo. Prostě jako by čekali na konec světa. Možná by ho i sami rádi spustili.

 

Mluvili, že by uspali hady. Dobrý. Dobrý příměr. To si musí zapsat. To ještě použije. Dvě věty, ale na komoru. Občas se hodí i souvětí.

 

Přitom tu nebyli jen kmetové a kmetky. Ale i mladí a matice. Ne! To se píše jinak. Aha!! Mladice!!! Co mají společného, přemýšlel. Co mají společného? Přemýšlel. To je lepší.

 

Aha. Všichni zíraj někam za obzor. Loudaj se. Jako by měli všechen čas svých fanoušků, fanynek, fans, fénů. Zde musí později ještě škrtat. Sekat.

 

Ale co. Když už je tady. Zkusil je tedy poslouchat. Než však zazněla jedna jejich silnější myšlenka, přidali už tolik slov do své pyramidy, hotová záplava, co, záplava, přímo neřízená povodeň slov, takový nečas, ne, čas ne, taková doba, dlouhá doba, než představili své rodiny, zbabělce a hrdiny, a taky klany a jejich hrany, než se posunuli v ději o kus dál///////////////

 

On je jiný. Nezaplétá se do zápletek. Představí jednu dvě osoby. No dobře. Žádnej stereotyp. Výjimečně tři čtyři pět. Ale hlavně má pro ně spoustu nápadů. Hned je nasadí do akce. Rychle je přivede k vrcholu. Nebo k pádu. Bez zkratek. Bez objížděk. Žádný šílený skoky zpět do minulosti. Jo a zase vpřed do budoucnosti.

 

Soustředil se na jejich sešlost. Jak byli sešlí. Spolu. I sami. A předstírali svou hloubku. Slovy. Ani všechna neznal. Složitýma myšlenkama. Velkolepým uvažováním. Snad taky chystali Lidskou komedii.

 

Tu znal. Tu chtěl. Kdysi dávno. Napsat.

 

Vzpamatoval se. Pomohla mu jeho odlišnost. Byl pokaždý krátký. Pointa zaražená přímo do mozku. Někdy do srdce. Žádné ostřelování tisíce cílů. Uměl být úsečný. Bez milosti. Tudy ne. Sek. Sek.

 

Přece nemohou být tak odlišní. Stále se tomu divil. Vždyť by to měli být jeho kolegové. Ale oni jsou jak z jiného světa.

 

Vyšel raději ze sálu. Přes rameno se podíval na cedulku na dveřích. SEKCE – MISTŘI… předtím dál nečetl. Nebo mu možná někdo zakrýval výhled. Ale teď: VELKÝCH ROMÁNŮ. Tak proto. Už mu všechno zapadlo. Do sebe. Dál od nich. Ale nenápadně. Co když jednou skončí jako oni?

 

Zamířil ke dveřím na druhé straně chodby, jako ke své naději, jako ke své záchraně před /Sek/Sek/Sek

Zamířil ke dveřím na druhé straně chodby, jako ke své naději, jako ke své záchraně před

 

Zamířil ke dveřím na opačné straně chodby. S uspokojením přelétl cedulku. SEKCE - MISTŘI – ano, to si vždy vychutnal – KRÁTKÝCH POVÍDEK.

 

Byl tu správně.

 

A zvládl to jako vždy. Do jedný stránky.

DSZ 

 

Všimněte si, na Pondělí se toho vždycky hodně navalí.

 

Lidé od něj čekají úspěšný start do nového týdne a splnění spousty úkolů. Je první na ráně. Ostatní dny jen vyčkávají v ústraní, co na ně připadne. Takže to Pondělí schytává za ostatní a je takové… nepopulární.

 

U některých lidí až tolik, že mu musely odlehčit Velikonoce nebo různé pohyblivé svátky. Myslím tím svátky, kdy se nikam nemusí. A to mluvím o normálních lidech. Ne o politicích, ti v těchto dnech často vykazují až podezřelou aktivitu a mají burcující projevy v televizních interiérech či přírodních exteriérech. Navíc čeští politici v pondělí většinou nepracují, jen se naoko setkávají s voliči. Ale znáte je.

 

Zůstaňme proto u normálních lidí. Volné pondělí je pro ně svátek. A obráceně. Dokonalá symbióza. Není častá, proto si ji každý váží. Kromě politiků, ale těch už si nebudeme všímat, ano?

 

Pondělí navíc přichází po líné Neděli. Ta všechny úkoly s prosluněnou lehkostí přesouvá na něj. A někdy mu jich s nevinným úsměvem vymyslí pár navíc.

 

A Pondělí se obvykle snaží si s tím nějak poradit. To se mu musí uznat. Však se také samo považuje za nejpilnější den v týdnu. A ostatní dny to většinou nezpochybňují. Nechtějí riskovat další úkoly. Zvláště když vědí, že zpocené Pondělí na ně stejně něco přehraje.

 

Takže Pondělí běhá z malé porady na velkou a zpět. Tedy myslím, hm, velkou poradu a malou poradu. Nic víc v tom nehledejte. A úlevu v Pondělí už vůbec ne.

 

Šéfové jsou navíc často po víkendu nebezpečně hbití a nabití novými nápady. V tom se někdy až nebezpečně podobají politikům. V té víkendové hbitosti, ne v nápadech. Kdo by čekal od politiků nové nápady, že. Ale už dost o politicích.

 

Pondělí tak kmitá, co může. Zalévá si ztuhlé svaly mozkové kávou a někde v ústraní také… Ne, nebudu tady zmiňovat kouření, to už patří mezi zakázaná slova. 

 

A když je Pondělí chytré nebo jen v potížích, přehrává část svých úkolů na jiné dny. Na jejich stížnosti nereaguje. Ví, že má pověst, kterou už nic nezachrání. Možná Velikonoce. Hm. Dobrý pokus. Ale dnes už použitý. Velikonoce nejsou každý týden.

 

Takže zpět do reality. Do drsné pondělní reality. Ztahané Pondělí se plouží ke konci své pracovní směny. Ukazuje svoji ztrhanou tváří na všechny strany. Ale… Ne že by nebylo utahané, to zase je, ale také ví, že Sobota a Neděle mu, dobráci, někdy předaly i kousek nahromaděných sil.

 

Pokud se tedy zrovna nevěnovaly zahradničení, chalupaření nebo jiným extrémním sportům. V takových případech Pondělí ovšem ví, že je ztraceno ještě víc než jindy.

 

Ale když přece jen zbylo na Pondělí něco dříve ušetřených sil, tak je s chutí samo vyčerpá.

 

A pak o půlnoci, nebo i později si Pondělí myje ruce a ví, že má celý týden volno.

 

Nejraději pak škodolibě pozoruje Úterý. Tomu také zbývá pořádná porce úkolů, ale nemůže se už skrýt na velké nebo malé poradě. Jedině tak na velké či malé. Ale to mu většinou moc neuleví.

 

Úterý je tedy v pořádném zápřahu. Dokonce v takovém, že nemá čas o něm filozofovat.

 

Středa na tom bývá podobně, ale maskuje to stále unavenějším voláním, že je ho tam třeba. Napoprvé to napětí uvolní, později už to bývá spíše zoufalý a nenaplněný výkřik.

 

A pak přijde Čtvrtek. Dopoledne se mnohdy vybičuje k velkému výkonu, který mu někdy vydrží i odpoledne. Jindy se už chystá odpoledne zvolna předávat část povinnosti Pátku. O kterém ovšem ví, že se nepředře.

 

Pátek totiž často jede v přirozené euforii. Pohodově se těší z legrácek a rošťáren, které už chystají Sobota s Nedělí. Navíc ví, že páteční večer je u lidí zvláštním bonusem. Povoleny jsou jen úsměvy, pití všeho druhu a vyplňování nesplněných slibů Středy.

 

Pátek se tedy opravdu málokdy předře. Vždyť ví, že na to jsou jiné dny. Například… například Pondělí. Přece nebude kazit náladu a připravené hezké chvíle Sobotě a Neděli. To by bylo řečí a křečí.

 

Zato Pondělí je zvyklé. Podmračeně si převezme nashromážděné úkoly i seznam nových vzdušných zámků a pustí se do práce.

 

A někde ve skrytu přemýšlí o dalších nepracovních svátcích, které připadnou právě na Pondělí. Ale o tom budou rozhodovat zase politici. A o těch už jsme si dnes zakázali mluvit.

 

Pondělí tak nemá velkou šanci.

DSZ, květen 2022

 

„Vítám vás do naší VIP show. Právě vám je 80. Jak se teď cítíte?“

„Pořád stejně, jako když mi bylo 79.“

„Ha, ha, stále jste vtipnej. A jaké máte další plány?“

„Chtěl bych se tu zdržet do 105.“

„Proč do 105? Nějak jste to počítal?“

„Dobře mi to zní.“

„Ha, ha, stále jste stále vtipnej. A mám další zvídavou otázku. „Připouštíte si tu osmdesátku?“

„Co? No, jsem už teď trochu unavenej.“

„Ha, ha, stále jste vtipnej.“

„Ne, opravdu, jsem trochu unavenej.“

„Tak povídejte z čeho, ať to mají naši diváci z první ruky.“

„Z vás, právě že z vás.“

„Ha, ha, stále jste vtipnej.“

„Ano, teď už čtyřikrát ano.“

„Tak díky za rozhovor. Ať vám to stále, co tu mám napsáno, tak bystře myslí, Mistře.“

„I vám, i vám.“

„A to byla naše celebrita pro dnešní den. Právě se dožívá 105 let. … Eh, počkejte, mám tu důležitou zprávu z režie. Tak ne. Je to osmdesátka. I tak je to hezké, kulaté. A... a jak jste se sami mohli přesvědčit, naše celebrita je pro dnešní den stále vtipná.“