Tušíte, že se na to někdy někdo zeptá a myslíte si, že váš pancíř ránu zastaví.

Sotva.

„A ty si myslíš, že je to vtipné?“ zeptá se osoba blízká a čeká na odpověď. Stejně se ovšem ptají osoby neblízké. Jen vám vykají, ale na odpověď čekají také.

Stejně to štíplo, ten zásah cítíte.

Co na to odpovědět, co máte v záloze?

Z domácí přípravy už víte, že nemůžete říct: „Ano, je to vtipné, protože jsem to opsal u autorů, kteří s tím teď sbírají lajky, a ještě jsem jim to trochu vylepšil“. Také druhá varianta je nepoužitelná. Tedy přiznat inspiraci větší než malou u komiků, humoristů, šašků, klaunů, bavičů, lidových vypravěčů, srandistů, komediantů a vtipálků, kteří měli úspěchy před 5 lety (10, 20, 30,40, 50, nehodící se škrtněte podle míry vaší drzosti).

Naštěstí většinou takto kličkovat nemusíte, protože otázka přece směřuje na něco, co je pouze vaše. Vaše dílko, váš vtip.

Ale možná právě proto cítíte vlastní vnitřní zranitelnost.

Vy jste to vymyslel. Vy jste to vytvořil. Vy jste se tomu jako první zasmál. A čekáte, že zdaleka nebudete poslední.

Tak proč se zase cítíte, jako při vyšetřování před lety ve škole, když jste z okna hodil houbu po školníkovi?

Proto tedy vybublá něco jako váš vzdor, a vy odvážně zamumláte: „Ano, myslím, že by to mohlo být vtipné“.

A doufáte, věříte, jste přesvědčeni, že utrpení skončilo hned na hradbách vaší obrany.

Jenže to se podaří málokdy.

Následuje druhý zásah a vy už cítíte, že pronikl hlouběji.

„A proč si to myslíš? Proč si myslíš, že je to vtipné?“

A jste zase na začátku, jen víc zraněn.

Bohužel se dá jen málokdy ubránit prostým protivýpadem „Tomu ty (ještě) nerozumíš!“

Místo toho v duchu utíkáte k sobě najít odpověď a posílit druhou obrannou linii.

Možná máte také již něco načteno z literatury a vybavíte si kapitoly o zastrašovacích taktikách. Jenže si právě nemůžete vzpomenout, jak se jim bránit.

Navíc stejně cítíte, že si musíte odpověď najít sám u sebe i pro sebe.

Tak rychle do toho, otázka stále výsměšně krouží vzduchem.

Ještě včera se mi to zdálo vtipné… Ach ne, to zní strašně zbaběle.

Myslím, že se tam najdou i vtipné pasáže…Lepší, ale i to zní ustrašeně.

Má to širší záběr, jsou tam normální pasáže a taky vtipný pasáže…Ne, tudy ne. Obrana úskokem nevyšla a ještě jste zradil sám sebe, svůj včerejší pobavený a potěšený pocit.

Mám pocit, že by to mohlo být dobrý…Ano, opravdu máte ten pocit, ale najednou vám připadá jako neviditelný meč, se kterým nevyhrajete ani tu nejmenší šarvátku.

Kamarádům, fanouškům, sousedům, milenkám se to líbilo…Bohužel, ani tohle nezabere, pokud jich nemáte aspoň několik tisíc.

Už se mi něco podobného párkrát povedlo…Vyspělá obrana, ale teď je teď a hodnoceno je dílko nejčerstvější. Situace je horší než v Hollywoodu, kde se vždy můžete s nadhledem a přezíravosti ubránit odkazem na svůj poslední blockbuster.

V duchu tedy zoufale přemýšlíte, který papež humoru by vám dal odpustek. Nikdo vás tak najednou nenapadá, takže zase končíte u sebevýčitek stokrát omletých. Asi jsem měl víc škrtat, přepisovat, číst si to nahlas, nechávat si od toho odstup, psát jen ve stavu, kdy přišla Múza a ne zakázka, měl jsem odolat pokušení už už se pochlubit svým výtvorem. Měl jsem.

Tohle jsem měl všechno udělat, než jsem s tím šel na veřejnost. A tu teď zastupuje tento Jeden Jediný /Jedna Jediná, který se tak krutě ptá.

Takže už zbývá poslední zoufalý výpad: „Prostě se mi (to) líbí, co jsem vytvořil“.

Konečně. Příval otázek je zastaven.

Konečně ticho.

Konečně ticho?

Takhle přece zní vyčítavé ticho, proti kterému máte velkou chuť něco říct, i když víte, že by se tím vše ještě zhoršilo.

Ticho. Tentokrát nic neřeknete, ne snad díky sebedisciplině, ale prostě nemáte co říct.

Ticho. Zatím je to dobré.

Ticho. Je to dobré.

Ticho. Uf.

„A ty si opravdu myslíš, že je to vtipné?“

Kdo to, proboha, řekl tentokrát? S tím teď rychle zatočím.

Ach, třikrát běda.

Běda.

Běda.

Běda.

To jsem se já zeptal sám se sebe.

Odpor umdlévá, obrana se vzdává, ďábelské pochybnosti pustoší tvrz. Tlačítka delete a backspace završují zkázu. Soubor mizí v koši na literární odpadky. Nic nezůstává, vše končí.

Rozum si připisuje další vítězství nad Uměním.

Metodický list č. 6: Jak mluvit s umělci bez talentu

Dnešní Metodický list poradí, jak říci tzv. umělci „Nemáš talent“ a přeorientovat ho k užitečné činnosti.

Tato pomůcka je zejména určena: pro oficiální členy hodnotících komisí, pro samozvané kritiky, pro začínající cenzory – nehodící se škrtněte. Vysvětlivky některých jevů najdete přímo za doporučenými větami nebo na konci celého textu.

 

I. VARIANTY PŘÍMÉ (podle věkových kategorií)

 

A) Nižší věk (zhruba do 8 let, podle poddajnosti jedince)

A dost, už to nikdy nedělej!

Ještě si chvíli hraj a pak zkus něco pořádného.

Umíš ještě něco jiného?

Je to jen žrout času a toho přece nemáš rád, viď?

Vždyť jsi dřív tak hezky zpíval, maloval… (Citlivě dosaďte jakoukoliv jinou, netalentovou činnost) …proč jsi toho nechal?

Co by si o tobě pomysleli rodiče, kdyby se to dozvěděli?

Tohle není ani pro kluky, natož pro holky.

Zkus třeba něco jiného, jestli ti to nepůjde líp. 

 

B) Vyšší věk (8 -18)

Mně se líbí tvoje vytrvalost, ale když nejsou pořádné výsledky, tak… (Významně mlčte a nezapomeňte, že o tom, co jsou pořádné výsledky, rozhodujete jedině vy).

A jaké máš ještě jiné sny? (přání, záměry, chutě, cíle, ambice – Doplňte v souladu s intelektuální úrovní Vaší rodiny).

Ale ten tvůj úspěšný spolužák měl známosti, bez nich to dneska nejde.

Vždyť máš zítra školu (Varianta 2: vždyť toho máš ještě hodně do školy).

Kdo by se díval (poslouchal, četl – Uveďte podle druhu činnosti), na to, co děláš?

Podívej, Karel začínal jako ty a kde už je.

Možná by ti to i šlo, ale seš hrozný lempl (Tento příklad lze použít jedině tehdy, pokud jste již úspěšně vzbudili dojem, že kdo je jednou lempl, zůstává lemplem napořád)

Tak si nech od nás aspoň jednou poradit (Tuhle verzi můžete ve skutečnosti použít vícekrát).

Ale my ti na to ty peníze nemůžeme dát.

Je to dobrý, za mého mládí by se to líbilo (Nepoddajnému potomkovi naznačte, že by se svým tzv. uměním uspěl u generace svých rodičů, to ho spolehlivě odradí, aby pokračoval dál).

Víš, tady je malý trh (malá země, malí lidé, malé příležitosti).

To by šlo jedině přes postel a to ty přece nechceš (Tato varianta je použitelná pouze u dospívajících dívek a ještě ne u všech).

Ale jak dlouho bys to mohl dělat? (Pravidelně naznačujte, že umění je záležitost velice krátkodobá a nejistá, zatímco například úředníkem můžete být spolehlivě celý život)

 

C) Dospělý věk (18+)

Tohle tě neuživí, vždyť to vidíš sám.

A nemáš v zásobě ještě něco jiného?

Máš na víc, než je tohle.

Jo, to je přesně ono. Připrav si prosím tenhle výstup na vánoční večírek. Všichni budou opilí a bude se jim to líbit (Lze použít jen tehdy, pokud dotyčný není vděčný za jakékoliv publikum, nebo pokud se mazaně nehodlá dostat přes různé večírky k tzv. vyšším cílům).

Jsi už přece dospělý.

Podívej se na Honzu, už to taky nedělá (Mějte připraveny vhodné příklady osob, které už s tzv. uměním skončily, čím více, tím lépe).

Teď se tam uvolnilo dobré místo. Když se teď vykašleš na blbosti, tak ho můžeš získat.

Money, money, money. Ty jsou někde úplně jinde.

Víš, jak tě z toho budou za pár let bolet záda (klouby, nohy, oči, uši – Účinek zesílíte, když si všimnete aktuálních zdravotních obtíží dotyčného tzv. umělce či projevů jeho hypochondrie, která bývá v těchto případech častá).

Když tě to neuživilo dosud, tak já nevím …(Významné mlčení).

Už bys měl fakt myslet na zadní kolečka.

Už ti není 20 (Vhodně zmiňte věkovou situaci dotyčného), abys na to spoléhal.

 

D) Partnerské (neoficiální vodítko 18+)

(Nech toho). Pojď už ke mně.

To tvoje umění tě strašně unavuje.

Vždyť já tě uživím i bez toho.

Vykašli se na to a pojď na ten večírek.

Hele, v televizi teď poběží dobré seriály.

Ale to nádobí se samo neumyje, když nemáme na myčku.

No jo, ale do životopisu si to nedáš.

Já vím, že se to u vás doma líbilo, ale je to takový divný… (Spojením, že je něco divného, spolehlivě odstřelíte většinu uměleckých pokusů).

Nic si nevyčítej. Dals tomu půl roku a vidíš (Výmluvné ticho).

Na to jsi měl myslet dřív (to jsi měl vyzkoušet dřív), než jsme si vzali hypotéku.

Co si tím chceš dokázat?

A je tě to vůbec hodno?

Co by tomu řekly děti?

Ale, kdo by se zatím staral o….(Bedříška, Alíka, zahrádku, rybičky – vždy se najde někdo či něco, o co je třeba se přednostně postarat).

 

E) Univerzální (pro každý věk, s výjimkou A)

Víš, buď to v tobě je, nebo není (s tím nic nenaděláš).

Myslím, že na to nejsi ten správný (vhodný) typ.

Vždyť by se ti ostatní smáli.

Někomu jde prostě tohle a někomu zase něco jiného. Člověk pořád musí zkoušet.

Spoustu povolaných, málo vyvolených.

Nejdřív udělej kariéru a peníze, pak si budeš moci dělat třeba tohle.

Tady už si ten píseček rozdělili jiní páni (Víc nenaznačujte, působí to silněji. V případě vytrvalého dotazu na ony pány jen naznačte, že sídlí hodně, hodně vysoko a mají něco společného s politikou, mafií nebo obojím dohromady).

A Marii/Frantovi (Vhodně připomeňte nespokojenou partnerku či partnera) se líbí, co děláš?

Ale tady není Praha (Londýn, New York, Hollywood – doplňte nějakou vzdálenou metu, čím vzdálenější, tím vhodnější).

A teď skoč zpátky na zem.

Z toho se nenajíš.

 

II. VARIANTY NEPŘÍMÉ (pro každý věk, s výjimkou A)

Nevšímej si mě, zkoušej to dál, ale ne před lidma. (Lze i pro A)

Pokračuj v tom, ale neřvi u toho tak. (Lze i pro A)

Nepřestávej, ale s někým se (raději) poraď.

Klidně to trénuj odpoledne, až tady nebudu.

Není to špatný, ale konkurence je velká (Varianta 2: Není to špatný, ale jiní jsou lepší).

Když ti to dělá radost, proč ne, ale peníze od toho nečekej.

Já vím, že tomu dáváš hodně času, ale chybí tomu lehkost (přirozenost, vtip, radost, spontánnost, překvapení, fantazie, erotičnost, cit, prožitek, šarm či šerm – doplňte podle slabin dotyčného tzv. umělce)

Dělej to po večerech, až budeš mít všechno hotové.

A co když to budeš dřít dalších deset, dvacet let a pak zjistíš, že… (Výmluvné ticho)

Mně se líbí ta tvoje zarputilost (umanutost, vytrvalost, houževnatost, bojovnost – Upravte podle slovníku, který dotyčný používá), ale hlavou tu zeď opravdu neprorazíš. Hlava je hlava a zeď je zeď (Poslední věta stojí za bližší povšimnutí. Filozoficky naznačuje velké hloubky, i když je vlastně zdravě přízemní. Podobné věty často zabírají i jinde).

V té džungli bys byl úplně ztracenej, i když mně se to tvoje umění docela líbí (Můžete dle situace doplnit objetím či polibkem či zašeptáním: Stejně tě mám ráda).

Na to ti ale chybí ostrý lokty (Varianta 2: Na to ale nemáš žaludek).

Ale peníze v tom nenajdeš.

UPOZORNĚNÍ - NEPOUŽÍVAT

A co ti říká tvoje intuice? (Vysvětlení – dotčený většinou žádnou intuici nemá, ale chce předstírat, že ji má nebo že se řídí něčím vyšším, i kdyby to byla hláška z posledního velkofilmu či naopak indie filmu).

Já vím, že pan Novák dělá něco podobného, ale ten má talent, promiň, já to tak nemyslela. (Varianta spojená s omlouváním se hodnotitelům všeobecně nedoporučuje).

Já tomu nerozumím, ale s tímhle tady asi neuspěješ. (Nepoužívat, shazujete tak svoji autoritu a kvalifikaci. Navíc naznačujete, že existuje ještě jiná možná varianta, než kterou naznačujete vy).

Nevím, jestli na to zrovna ty máš. (Automaticky vyvolá vzpurné myšlenky prakticky v každém věku)

…ale… (Někteří jedinci si už vypěstovali odolnost či dokonce odpor ke spojce ale. Připravte si předem jiné spojení vět, doporučujeme více variant. Musíte je však předem natrénovat, abyste se ale ve chvíli emocionálního vypětí automaticky nevrátili ke spojce ale).

 

Poznámky pod čarou

Tento Metodický list platí i pro umělkyně, v textu však pro přehlednost použita pouze zatím běžnější varianta.

V závorkách výše uvedeného textu jsme naznačili další možnosti a kombinace. V textu jsme používali tzv. tykací varianty, ale podle situace lze stejně dobře využít tzv. vykací varianty).

Žádnou doporučenou větu předem neodmítejte, pečlivě však zvažujte její použití, abyste nevyvolali opačnou zatvrzelou reakci typu: Na just to udělám.

S variantami peněžními neboli zištnými operujte zvlášť opatrně, někteří dotyční dost dlouho úspěšně předstírají, že jim o peníze vůbec nejde.

Přihlédněte také k míře tzv. talentu. V některých výjimečných situacích je nepopíratelná, v tom případě raději použijte náš Metodický list č. 5: Jak zbohatnout na talentovaných jedincích.

Základním kritériem tohoto Metodického pokynu je věk, ale v některých případech může být věk velmi nespolehlivým vodítkem. V těchto individuálních případech se obraťte na naši Cenzorskou telefonní linku. Rádi odpovíme. Je i v našem zájmu mít přizpůsobivé jedince bez zbytečných ambicí.

 

Rada závěrem: Všímejte si lidí kolem sebe, zejména v politice, v úřadech, v médiích a ve vysokém byznysu. Někteří mají nevyčerpatelnou schopnost odrazovat od čehokoliv, co zavání uměním, nápady či vlastní cestou. Umí také zdravě kritizovat výsledky, kterým se nepodařilo zabránit. Inspirujte se jimi.

 

© Ministerstvo spolehlivosti, 2015

A už je moje. Tuhle nikomu nepustím. O tu se dělit nechci. Pevně na ní sedím. Lavička.

Lavička si zaslouží aspoň malé poděkování. Má nepřetržitou službu. V hluboké noci a ráno slouží tulákům, přes den a o večerech milencům, turistům, pejskařům, rodičům s dětmi, kdykoliv pak opilcům. Někdy ji uvítají i příliš ambiciózní amatérští sportovci.

Lavičky jsou součástí každého dobrého lázeňského města i ostatních kultivovaných sídel. Bez nich neexistuje vstřícné náměstí či turistická stezka pro nenáročné. Park bez laviček je neúplný park, i kdyby se tam smělo sedět na každém centimetru trávy.

Lavička ve své podobě umožňuje lehkou meditaci, tvrdý spánek, nenáročnou četbu, náročné objetí. Přispěje k seznámení, usmíření i poslednímu posezení před rozchodem. Nabídne místo pro střídmé i lukulské občerstvení. Je-li dobře umístěna, chrání před příliš vtíravým sluncem. Odtud dávné spojení laviček a stromů.

Lavička bývá různých tvarů i materiálů. Více slov netřeba. Snad jen varování před nápady, které se v dnešní ekonomické době občas objevují: kovové lavičky, které studí skoro i v těch největších vedrech. Ano, vydrží nejtvrdší zacházení.  Ano, mohou obloudit zjevem a pocitovou spřízněností se studenými budovami bank. Ano, mohou získat cenu od architektů z Měsíce. Ale od svého základního poslání – sloužit unaveným nebo čekajícím podle jejich potřeb – nemohou být více vzdáleny.

Lavičky vydrží bez stížností nejtěžší lidské váhy. Městské lavičky na zastávkách MHD pak překonají i potupu nalepených plakátů ošklivých politiků s ještě ošklivějšími hesly. O které by se člověk neopřel zády, ale otřel botami. Dá-li Bůh, politici nebudou, lavičky přetrvají.

Lavičky si ale také mnohdy projdou peklem. Vandalizované, poškrábané, polité, zamazané. Mají-li štěstí od přírody nebo dobrého správce přejdou od očistce k očistě.

Lavička zrádkyně. I takové se najdou, když jim znenadání upadne podpěra. Když se objeví dříve skrytý hřebík nebo šroub. Nejčastěji však lze pak vystopovat pachatele z řad lidí. Lidé dokážou všechno. Vymyslí lavičky, vytvoří je. Ale dokážou je také obrátit proti člověku.

Lavičky jsou líhní skvělých nápadů. Mnohé zde přímo vznikly, jiné po předchozí tvůrčí chůzi dotvořeny byly.

Lavičky nabízejí výhled. Na pobíhající potomky, na divy přírody, na um člověčí. Jak málo slov, tak mnoho zážitků.

Lavičky slouží v lehkých i těžkých dobách. Jsou výtvorem člověka, ale od jisté chvíle si žijí svůj vlastní příběhy. Mohly by vyprávět, stejně jako stromy, sochy, řeky. Z ruky lidské se v ideálním případě vpíjí do rukou přírody, jako by z ní vzešly již pradávno a přirozeně. Ano, i takové lavičky existují. Jako stařešinové svého druhu s nadhledem přehlížejí rychle stavěné kolegyně, které jen mají utratit zotročující dotace nebo splnit architektovy šílené fantazie.

Lavičky své okolí povyšují, lákají k příštím návštěvám, nabízejí výhody pocitové nad rozumovými. Z nohou, zadků a zad pronikají do srdce. Kdo nikdy neposeděl na lavičce, ve slastné zahálce, možná udělal něco navíc, posílil svůj rozum a vůli, ale oslabil své srdce, něco lidského mu chybí.

Lavičkové umění nepustit k sobě nikoho jiného nebo naopak přivábit osobu správnou, to už je za domácí úkol do příštích úvah.

Lavička správného druhu je prostě přívětivě vstřícná, nabízí pohodlné spočinutí.

Lavička tato je dobrým příkladem. Příjemně hřeje zespoda, prodlužuje chvilku posezení, jako by se nechtěla ani rozloučit. Skoro se od ní nejde odtrhnout, jak je vstřícná.

Lavička, tahle lavička je…kruci…čerstvě natřená. To je zrada, místo bodnutí do zad se k nim přilepí, místo kopnutí do zadku ho označí.

Ach jo, lavička. Teď nezbývá, než se nenápadně zvednout a odplížit. Třeba si sem sedne ještě někdo další. Musíme si pomáhat.