Drahoslav Zeman

 

Co se to děje? Kde to jsem?

Co dělat? Zmáčknout, či nezmáčknout?

Už to déle nevydržím. Musím se rozhodnout.

Přimáčknu ho. Nic. Vymáčknu ho. Také nic. Zamáčknu ho.

Vida, už má asi dost.

Co vše se nechá dělat s budíkem. Měl by si dávat větší pozor, kdy zazvoní a jak dlouho mu to vydrží.

Jinak ho příště podrobím mučení a smáčku ho, odmáčknu, podmáčknu, nadmáčknu a na závěr ho umáčknu.

Aspoň pak bude mít jeho konec zásluhu na startu nových slov.

Fu. Tedy uf.

A teď dobrou.

Brou.

Ou.

Co se to děje? Kde to jsem?

Drahoslav Zeman

 

Jenom tam nahlédnu, ať vidím, jaké to tam je, souhlasíš?

Jenom se nadechnu, áááách. Jsem tu a jenom se tak kolem sebe rozhlížím. Pak si jenom tak trochu písknu, vlastně zakřičím a oni přiběhnou. Nic to není, jsem jenom…

Jenom abych to třídě nezkazila. Proč mi pořád učitelka říká, jenom lehce, netlač na to? Opravdu mám jenom jednu pravou kamarádku? Jenom ať už skončím s tímhle ústavem.

Jenom jsem ho zahlédla, už jsem věděla… Jenom ať to nebolí. Tak nic, byl to jenom obyčejný kluk. Je to pryč, jenom mě po něm bolí u srdce.

Jenom jestli to zvládnu se tam dostat. Mám prý jenom jeden pokus. Nic to nebylo, jenom sranda. Já věděla, že nejdůležitější je: jenom se z toho nepo-.

Tak co jsem to jenom ještě nezkusila? Třeba golf - radí mi, nic to nechce, jenom to hraj lehce. Jenom kariéra, to není nic pro mě. Jsem volná, svět patří jenom mně. Nejenom jedno léto jsem tančila.

Teď už jsem vyrostla z povrchních zábav, je jenom jin a jang.

Jenom ať na mě tak nezírá. Jenom ať nemá jinou. Jenom ať nejsem… Jenom tebe mám na světě nejradši, moje malé zlatíčko. Jenom ať jsme zdraví. Už to není jenom o mně nebo o tobě, ale o nás. Ať jsme si, co jsme si, jsme přece jenom rodina, ne? Do koho jsem jenom tu svou lásku dala?

Pro co jsem to jenom šla? Jenom ještě jedno cigárko, dortíček, skleničku. A dost a dost, od teď už jen – Óm.

Jenom si tak říkám, co jsem to vlastně jenom chtěla? Proč jenom jsou ta písmena stále menší. Já vím, děti mají své životy, mně stačí už jenom věrný pejsek a televize.

Je to krásné, jenom tady tak být.  Jenom se tak nadechovat.

Jenom ještě pár let, souhlasíš? 

Drahoslav Zeman

 

Na otázku, jaké opravdu světové komiky dali světu, by Britové možná odpověděli: Charlieho Chaplina (ano, byl to Brit, který ke slávě přišel ve Spojených státech), skupinu Monty Python, Rowana  Atkinsona (nejen Mr. Bean) a… tím by to pro ně nejspíš končilo.

 

Anebo by naopak dodali hrst dalších, například Stana Laurela (ano, i hubený, plačtivý a nerozlučný kumpán Olivera Hardyho byl Brit, který také uspěl ve Spojených státech).

 

Jenže svět by zakřičel ještě jedno jméno: Benny Hill.

 

Řečeno dnešní britskou terminologií, potterovskou: Ten, jehož jméno Britové nesmí ani vyslovit. Nebo řečeno jinak, komik, na kterého se snaží zapomenout.

 

Ale jeho divákům po celém světě je to jedno. Smáli se tehdy, zejména v 70. a 80. letech minulého století, smějí se i dnes, v novém tisíciletí.

 

 

Zdroj: Commons/Wikimedia - Ricardo Liberato

 

V dalším textu mi dovolte používat nejčastěji jen křestní jméno komika, Benny. Svými uměleckými úspěchy si ho získal, ačkoliv se narodil 21. ledna 1924 jako Alfred Hawthorn Hill, zvaný Alfie.

 

Téměř žádný článek či pořad napsaný a natočený o Benny Hillovi se neopomine nějakým způsobem zmínit o spornosti/kontroverznosti jeho pořadu, jeho scének, případně jeho samotného. Jako by si to autoři předávali z jakési dávné úřední povinnosti. Ale dobře, aspoň je co vyvracet.

 

 

Horší je to jakési převládající oficiální mlčení. Jako kdyby se zejména ve Spojeném království dodnes cítili nějak zahanbeni tím, na co tehdy pravidelně po dvacet let koukalo kolem 20 milionů diváků. Na pořad, který vládl přehledům sledovanosti.

 

 

Dnes mají navíc pocit – soudě podle některých ohlasů na diskusních fórech - že doba je jinde, že se tento humor přežil.

 

Ale on žije dál, protože má stále své diváky.

 

 

**

 

Krátká technická poznámka. Pokud komika Bennyho Hilla ještě neznáte, nebo už si jeho pořad nepamatujete, nebo se vám třeba kdysi nelíbil, zkuste si, prosím, někdy pustit několik náhodně vybraných scének z jeho pořadu The Benny Hill Show.

 

Třeba na kdysi vydaných DVD (s dobrým českým dabingem Václava Postráneckého), na on-line stránkách s filmy či nejdosažitelněji na YouTube. Zde je nepřeberné množství dílů v originálním znění. Některé Bennyho hříčky s angličtinou, často dvojsmyslné, jsou sice nad jazykovou úrovní mnoha nerodilých mluvčí, ale pak je možné přejít ke srozumitelným scénkám beze slov, s minimem slov nebo k hudebním číslům. 

 

 

**

 

Místo podrobného vážného rozboru, který stejně dílu žádného komika nesvědčí, zde najdete jen pár poznámek. Napsaných s vědomím, že vnímání humoru je věc vysoce individuální a jakýkoliv popis jen zplošťuje Bennyho vizuálně a zvukově bohaté dílo.

 

Honičky navždy

 

Začněme u toho nejsilnějšího, co přežilo čas nejlépe. A zřejmě vydrží i dál. Honičky v parcích, honičky na pláži, honičky v lese, honičky na ulicích.

 

Benny pronásleduje spoře oděné ženy, občas zase ony jeho, někdy se do honiček zapojují další postavy. Bláznivé honičky ve zrychleném tempu.

 

A k tomu Yakety Sax – název řekne víc spíše jen zasvěceným, ale kdo ho jednou uslyšel, ten ho z ucha jen tak nedostane. Právě tento hudební motiv je s The Benny Hill Show spojen nerozlučně.

 

Prvky němé grotesky jsou v honičkách nejsilnější.

 

A pokud stále žije filmová groteska, a to je jí už více než sto let, bude žít i tato část Bennyho díla. Protože jsou to kousky, které obdivoval i sám Mistr  grotesky. Ale o tom později.

 

Až dojmem zlé absurdity pak dnes působí, že tehdejší (80. léta) feministické a jiné uvědomělé spolky dokázaly spojovat honičky s údajnými výzvami ke znásilňování žen.

 

Beze slov řeknou nejvíce

 

Trvale vtipné jsou i další četné scénky – nehoničkové - beze slov nebo jen s jejich minimem. V kancelářích, v nemocnicích, na policejních služebnách, v barech… zbytečné vypočítávat dál. Jsou o lidech, o jejich (ne)láskách, o jejich touhách i vypečenosti.

 

 

Na ně v minulosti mířily a i dnes míří některé výtky, že jsou pubertální, jakoby nedospělé, často ve vztahu k ženám. Benny to někdy vysvětloval tím, že jeho mentální věk zůstal na úrovni 17 let.

 

 

To už je na posouzení každého diváka. Ale kdo přijme pravidla této hry, že k obtloustlému komikovi patří emoce, určitá míra dětinskosti, naivita, přehánění reakcí, záblesk smutku v očích či lišácký úsměv v kulaté tváři, bývá odměněn vlastním smíchem.

 

Již zmíněný český herec Václav Postránecký, který daboval několik dílů The Benny Hill Show, dostal od novináře tento dotaz:

„K Bennymu Hillovi však patří také vtip s příměsí vulgarity – jak se s ní vyrovnává česká verze?“

Jeho odpověď zněla:

„Zatím jsem na takové okamžiky nenarazil. Ano, často je to humor na hraně, ale jeho princip spočívá v tom, že ve výsledku vypadá obhrouble divák, nikoliv tvůrce. Vtip má totiž vývoj, divák se zasměje, načež postupně vyjde najevo, že autoři to tak vůbec nemysleli. To se mi na tom právě ohromně líbí“.

(idnes.cz, 5. srpna 2010)

A ještě jedna otázka a odpověď z tohoto rozhovoru.

„Proč podle vás Benny Hill může bavit i po čtyřicet letech?“

„Protože podstata jeho postav, podobně jako u Mr. Beana, tkví v odvěké ubohosti člověka a jeho nekonečné touze vymanit se z ní. Což dělá divákům, obzvláště českým, vždycky dobře – vidět, že je na tom někdo ještě hůř než on sám. Navíc od počátku devadesátých let nám svět předvedl, co všechno může v oblasti zábavy nabídnout a Benny Hill z téhle soutěže vychází stále velmi dobře“.

 

 

Tisíckrát pokaždé jinak

 

Benny byl také už od svých začátků mistrem převleků. Naprosto uvěřitelně ztvárňoval mužské i ženské postavy. Z doby jeskynních lidí, z doby Divokého západu, z doby rytířských klání, cokoliv by skrývalo nápad a humor.

 

Sportovci, sportovkyně, lupiči, vagabundi, tuláci, prosťáčci, outsideři, milionáři, celebrity, recitátorky, herečky, zpěváci, opilci, pacienti přicházeli v přesných charakteristikách. Vzhledem, chováním i jazykem.

 

Pochopitelně a nevyhnutelně se něco ztratilo v překladu či v době tehdejší a dnešní. Často je ovšem zase možné najít nečekané klenoty či souvislosti s dneškem. 

 

Navíc pestrá mozaika každého pořadu umožňuje snadno se přesunout k další scénce.  

 

 

Smích za nápad

 

Nezpochybnitelným plusem pak zůstává také ohromná spousta nápadů. Pravda, někdy – a to Benny nepopíral - kopírovaných od jiných umělců, často z USA, ale i třeba z umělcovy oblíbené Francie. Benny byl vášnivým a neustálým zapisovatelem nápadů.

 

 

A jeho pořad je nápadů plný.

 

 

Situačních. Slovních. Hudebních. Zvukařských. Střihových. Kamerových. Se skvělým načasováním, které dělá mistra.

 

Ve zpěvu se humoru daří

 

 

A proč nepřipomenout Bennyho hudební čísla. Dobře zpívat a přitom u toho dělat legraci je zatraceně těžká disciplína. Angličtina (a někdy i jiné jazyky, které bud znal nebo měl výborně naposlouchané) mu u toho byla skvělým parťákem.

 

 

A Benny byl dobrým zpěvákem (dokonce se v roce 1971 jeho píseň Ernie /the Fastest Milkman in the West/ stala singlem číslo jedna hudební hitparády).

 

 

Zpíval sólo, v duetech i ve sboru. Vlastní písně či inspirován dobovými hity. V různých hudebních stylech. Až raritně dnes působí například parodie na Micka Jaggera či Roy Orbisona.

 

 

Ano, Benny byl také mistrem parodie. „Uměl“ rovněž příslušníky jiných národů, hodně se vyskytovala postava Číňana, někdy Němce a dalších. V dobách rostoucí korektnosti však další důvod ke kritice.

 

 

A pak také údajná vulgárnost některých scének či „násilnosti“ vůči ostatním hercům – Benny ve scénkách například často poplácává malého a staršího (ale komediálně velkého) Jackieho Wrighta po holé hlavě či ho nakopává do zadku.

 

Opět šlo přitom o prvky klasické němé grotesky, kde se lidé „mydlí“ všemi možnými nástroji, aniž by se jim cokoliv stalo. Nebo kde padají ze skal, aby dole hned zázračně vstali a mávali zaťatou pěstí směrem vzhůru…

 

Ďábelští andílci

 

 

A teď k tomu, co mnozí dávali téměř na první místo a jiní za to posílali do nekorektních pekel.

 

 

Hill´s Angels. Krásné mladé dívky, oblečené do plavek, bikin, či podobných mini- miniúborů. V pozicích provokativních, dráždivých, svádivých.

 

 

Pro někoho nejvyšší sexuálno (jak vyplývá z diskuzí pod články o Bennym), televizně tehdy povolené.

 

Pro puritány, feministky a mravokárce nesnesitelné, urážlivé, sexistické.

 

V pořadu samém pak přirozeným přechodem od jedné vtipné scénky k druhé. Chvíle, kdy je třeba změnit tempo, dát možnost se „dosmát “ a zároveň připravit prostor pro další příděl smíchu.

 

 

Setkání žáka a učitele

 

Vedle modrých límečků a „lidových vrstev“ mělo Bennyho dílo příznivce i na druhé straně společenského žebříčku.

 

Jeho dílo měli rádi, aspoň namátkou, Michael Caine, Mickey Rooney, Burt Reynolds, Walter Cronkite, Frank Sinatra, Michael Jackson, Clint Eastwood, Cameron Diaz.

 

 

A jak se ukázalo, také Mistr němé grotesky Charlie Chaplin (1889 – 1977).

 

 

Na dálku se tak potkávali učitel a žák.

 

Benny byl velkým Chaplinovým velkým obdivovatelem (a také dalších tvůrců němé grotesky Bustera Keatona, Harolda Lloyda, Chestera Conklina, dvojice Laurela a Hardyho, rád měl i zběsilé honičky Keystone Cops).

 

 

V roce 1991 – už po konci své kariéry – získal Benny ve švýcarském městečku Vevey, kde Chaplin žil na konci svého života, cenu Charlie Chaplin Award for Contributions to Comedy.

 

 

Chaplinův syn Eugene tehdy také ukázal Bennymu psací stůl svého otce. Poblíž stolu byla řada videí právě s pořady Bennyho. Eugen řekl Bennymu: „Byl vaším největším fanouškem“. Podle svědků měl pak Benny slzy v očích. (z knihy Funny, Peculiar od Marka Lewisohna)

 

Zlý, horší a nejhorší

 

Benny se stal v 80. letech terčem feministických a jiných uvědomělých spolků.

 

Na vrcholu, slavný, skvěle placený, kromě Spojeného království stále obdivovanější v dalších a dalších zemích, včetně grandiózního úspěchu ve Spojených státech.

 

 

Snadný terč.

 

 

Snadný terč zarputilých představ diktovat jiným pohled na svět.

 

 

Snadný terč vznešených idejí pod vlajícími prapory.

 

 

Snadný terč měnící se domovské země.

 

 

Snadný terč měnícího se vkusu diváků.

 

 

Snadný terč měnící se televize.

Televize byla přitom v začátcích Bennyho kariéry jeho požehnáním a zemí zaslíbenou. Nabízela mnohonásobně víc, než mu mohlo dát vystupování naživo v kabaretu, varieté, divadle (později spojované s trýznivými vzpomínkami) či rozhlasové vysílání. Byla také více než film, který přinesl spíše roličky (například se mihl coby šéf hasičů v dodnes oblíbené komedií Báječní muži na létajících strojích).

 

Benny potřeboval televizi a televize potřebovala jeho. Od 50. let navazoval první kontakty s BBC a stále úspěšněji je rozvíjel. V roce 1969 pak podepsal exkluzivní kontrakt s Thames Television a po dvacet let vyráběl pořad The Benny Hill Show. Měl nad ním pevnou kontrolu, psal všechny scénáře a komponoval většinu hudby.

 

Trvalo to až do roku 1989, kdy dostal v Thames Television nečekaného a nevybíravého padáka, ze kterého se již nevzpamatoval. 

 

Ředitel televize to zdůvodnil „klesající sledovaností, velkou nákladností pořadu a tím, že Hill vypadal trochu unaveně“. 

 

V nejlepších letech byla sledovanost každého dílu pořadu The Benny Hill Show kolem 20 milionů diváků ve Spojeném království (v roce 1977 podle některých zdrojů přes 21 milionů, zatímco u poslední show prý necelých 10 milionů, někdy jsou udávána vyšší čísla). Stále to však byl jeden z nejúspěšnějších pořadů na vývoz – do 97 zemí světa. Oficiální důvody konce jsou proto často zpochybňovány.

 

Svobodný a skromný život milionáře

 

Samotný osobní život Bennyho Hilla jako by byl spíše doplňkem jeho práce. Aspoň tak to vyplývá z dostupných zdrojů. Celý život zůstal svobodný, když některé životní lásky neopětovaly jeho náklonnost nebo nechtěly příliš dlouho čekat na jeho vyjádření. Žil spartánským životem, ve skromném bytě. Škudlil, přestože byl milionářem. K samotným penězům měl dosti volný poměr. Například v jeho staré, ale jediné závěti byly jako dědicové 7,5 milionů liber uvedeny osoby, které již dávno nežily. 

 

Snaživí novináři dodatečně vypátrali i jeho údajné další osobní slabosti, ale je to vůbec důležité?

 

**

Charlie Chaplin se narodil 16. dubna 1889.

Benny Hill umřel 20. dubna 1992.

Před čtvrtstoletím.

 

Jeho dílo není zaprášená položka v televizním archívu, i když by se to některým hodilo. 

 

Diváci se na něj dívají. 

 

A Benny Hill zůstává v Síni slávy největších komiků.

 

 

 

Zdroje:

Funny, Peculiar (The True Story of Benny Hill, Pan Books, 2003, výborná kniha Marka Lewisohna)

DVD – Show Bennyho Hilla – Intersconic (několik řad, v českém znění Václav Postránecký)

The Benny Hill Show (YouTube, různé celé díly či pouze jednotlivé scény)

Nytimes.com, 21. dubna 1992 (nekrolog)

Nytimes.com, 22. dubna 2007

Idnes.cz, 5. srpna 2010

Heraldscotland.com, 10. července 2011

Sabotagetimes.com, 21. října 2011

Bbc.com, 20. dubna 2012

Express.co.uk,  1.května 2012

Flashbak.com, 22. ledna 2017

Stránka bennyhill.co.uk – official website

TV Hell – Benny Hill (YouTube)

Diskusní fóra, blogy Britů v cizině

 (Vážně jste došli až sem? Gratuluji. Odměnu pro vás nemám, jen jsem se to snažil napsat nejlépe, co umím)