DSZ, duben – květen 2023

 

 

Halóóó. Co říkáte?

 

Strašně šeptáte, neslyším vás.

 

Ano, to je správné, že šeptáte, ale musí tomu být rozumět. Mluvte zřetelněji a pomaleji. Tak, to je ono. Tak co

vás trápí?

 

Opravdu? Něco vás na-pad-lo? Myslíte, přepadlo, ne? Nějaké zvíře, nebo nějaký člověk?

 

Aha. Váš mozek. Myšlenkama. Tolik? Opravdu tolik? Tolik ná-pa-dů pro všechno teď máte? Pro fungování naší společnosti? Ou.

 

Tak ale popořádku. Snad si poradíme, beru to jako svou misi. Hlavně s tím nechoďte ven, víte jak to myslím.

 

Myslím ven, jako ven, myslím ven, jako na veřejnost.

 

Tak to máme tedy.. úvod. Hm. A půjdeme dál. Ale ne ven, myslím, jako doma doma.

 

Soustřeďte se. Zkusil jste přepít mozek a vybít tak jeho myšlenky?

 

Nefungovalo. Jen se teď cítíte ještě trochu opilý. Dobře. No, někdy to zabírá. Někdy.

 

Cože jste? Že jste chtěl hledat vrbu? Ale pro jistotu jste mi radši dřív zavolal. To jste udělal správně. Vrby už máme jen umělé. A je na nich napsáno: NEMLUVTE DO NÁS PŘI VAŠICH OBTÍŽÍCH. HNED SE NAHLASTE!

 

Ale vraťme se k našemu problému. Shrnu to. Cože? Ano, na dálku to shrnu. Obrazně, člověče, jak bych asi tak mohla doslova shrnout váš mozek, vaše myšlenky, vaše NÁ-. Víte, co? Radši si to hned ujasněme. Radši tomu budeme říkat NÁ, ať nás to neblokuje v léčbě. Navíc PÁDY by vám mohly připomínat pád sebekontroly, kterého jste se dopustil, a to by nám teď nepomohlo.

 

Ano, zkusím vás z toho vytáhnout. Soustřeďte se. Dobře. Mluvte.

 

Nezatínejte zuby, ale pěsti. Pěsti, ať se domluvíme.

 

Tak fajn. A jak se to stalo? To už se dneska lidem nestává. O tom jsem jen četla v metodické příručce.

 

Vy jste našel starý film? Au. No... pokračujte.

 

A neodevzdal jste ho, aha.

 

Cože jste?

 

Vy jste si ho dokonce pustil? Jak vás to mohlo napad-, no vidíte,málem jsem to chytla také. I po telefonu. Vysoce infekční.

 

Tak půjdeme dál. Ano, pořád doma doma. A vy jste tedy nevěděl, že už je zkažený? Ten film. A vy jste si nevšiml té varovné blikající nálepky? Ani jste neslyšel Vysvětlení poslední záchrany, jak se na něj máte dneska dívat?

 

Vůbec nic že tam nebylo? Tak to už vážně musel být starý film. Z doby, ne, nevím, dneska už o ní nic nevíme.

 

Takže jste si ho pustil. A kdy začaly příznaky? Myslím vaše NÁ.

 

Okamžitě po zhlédnutí? To musel být hodně zkažený film.

 

A pak jste tedy zůstal doma a s nikým jste o tom ještě nemluvil.

 

Rozumím. Jsem první.

 

Aha, vaše rodina je na výletě. Tak to má vážně štěstí, že u toho nebyla. Víte, jak jste jí tím mohl ublížit. Kdy se vrátí? Dneska večer, tak to máme čas na léčbu.

 

V každém případě je dobře, že jste mi hned zavolal. Jsme rychlí a efektivní. Vždyť jsem také vojenská lékařka. Uklidněte se, to jsme všechny. Zdravotnictví přece patří pod obranu. A kam by také jinam mělo patřit, že.

 

Co jinam? Máte divné NÁ. Klid, klid. To jsou jen příznaky opilosti a zkaženého filmu. Nesouhlasím s tím, ale protentokrát vám promíjím.

 

Pod obranu přece zdravotnictví patřilo vždycky. Nebo jste o tom četl nějakou starou knihu? Ne? To je dobře. Vždyť víte, jak to s těmi čtenáři dopadlo. To bylo neléčitelné.

 

Tak dál. Shrnu, obrazně obrazem, co zatím víme. Pustil jste si starý film a téměř okamžitě jste dostal spoustu NÁ.

 

Nebojte se. Zatím to jenom shrnuji. Hospitalizace a začerňování paměti je až to předposlední řešení.

 

Zkusíme soustavu očistných kroků. Třeba to pomůže.

 

Neděkujte, nevíme, jestli to zabere. Ale zkusíme to.

 

Na začátku musím znát váš věk.

 

Aha, přes padesát. Tak to jste měl těžké dětství. Starý režim, hotové peklo. A k tomu pak ještě šílené Devadesátky úplně bez úřední kontroly. Ne, neopravujte mě, tak se to píše v příručkách. Já to jen shrnuji. To je kvůli úřednímu záznamu.

 

Takže přes padesát. A na školeních Správného myšlení společnosti Google jste byl?

 

Byl. A nic to s váma neudělalo. To se u padesátníků a zvláště od šedesátníků výš stává poměrně často. To je odolná skupina.

 

Tak, ještě trochu pracovních dat, abych věděla, jak zacílit léčbu.

 

Souhlasíte s poskytnutím těchto dat?

 

To víte, že vám nic jiného nezbývá, ale zeptat se musím.

 

Takže, pracoval jste někdy jako poslanec?

 

Ne? Dobře. Bylo by divné, kdybyste tam prošel s tak nízkou dávkou sebekontroly, že si pouštíte staré filmy.

 

Jste členem vládnoucí strany?

 

Nejste, to je dobře. Teda, co to říkám. Aby mi nebylo špatně rozuměno. To bych musela hned hlásit, to víte, jak se straníkovi něco stane, na to máme speciální manuál.

 

Poslední otázka předvyšetřovací fáze. Pracoval jste někdy ve veřejnoprávních státních médiích?

 

Myslela jsem si to. Rozumím. Tam se vám nikdy nepodařilo dostat. Pro členy těchto médií tu mám také manuál.

Ale ti mají zvláštní výcvik. Ti se zpátky do stara nedívají. Mají dostatek sebekontroly.

 

Takže. Stále teď cítíte, že máte hodně NÁ?

 

Stále. Ne, rozhodně mi je teď neříkejte. Ne, nechci vědět, o čem jsou. Působí vysoce nakažlivě. Ano, i po telefonu. Ještě chvíli je udržte v sobě.

 

A teď postoupíme k vyšetřovací diagnostické fázi. Budeme teď analyzovat ty NÁ. Máte pocit, že vám škodí?

 

Nemáte. Klid, to tak bývá. To je na tom to zrádné.

 

Aha, vy si myslíte, že vám dokonce prospívají? Ano, víte, z lékařského hlediska je to horší než nejsilnější drogy myslet samostatně a nezávisle.

 

Tak dál vy doma. Bojíte se o svou práci?

 

Nebrečte. To je dobře, to je správná reakce. Ještě vám zůstal kousek pudu sebezáchovy. To je normální, komu by se chtělo do přeškolovacích filozofických kempů Nového myšlení Univerzity Karlovy.

 

Bojíte se o své nejbližší, o svou rodinu, přátele?

 

Ano, ano, ano, nemusíte všechny vyjmenovávat, ani je neznám.

 

Tak to je v pořádku, že se o ně bojíte.

 

A bojíte se o naši prosperující společnost?

 

Čemu nerozumíte? Tak já vám to vysvětlím víc. Počkejte, přelistuji si na další stránku. Tak. Nebojíte se, že by vaše NÁ mohly vést, ne hned, ale třeba později, k demonstracím, protestům, nepokojům, k ohlupování, očerňování, pomlouvání, závisti, nenávisti, dezin… a tak dál, to bych mohla pokračovat ještě dlouho. Něco z toho?

 

Dobře, něčeho z toho se bojíte. To je dobře, ještě máte šanci se vyléčit.

 

Takže pro začátek tedy zkusíme injekce ráno, v poledne a večer. A pak zejména vodoléčbu, potápění, WB, no to ani nemůžete znát, dnešní vojenská medicína má spoustu možností, jak z vás všechno dostat. Myslím to škodlivé. Už mě zase chápete špatně. To byl vážně zkažený film. A jestli jste ho zkonzumoval celý…

 

Hlavně zůstaňte doma. Nikomu neotvírejte, dokud neuslyšíte heslo. Oni řeknou: Máte NÁ? Vy odpovíte: Mám PÁDY a otevřete jim.

 

Rodině nic nepište. Musíte být v totální izolaci. To je jen medicínský výraz, nebojte se ho. Nebuďte vyděšený, to jsou jen příznaky opilosti a zkaženého filmu. Kdo by byl v dnešní společnosti ještě vyděšený, že? Opakuji: Kdo by byl v dnešní společnosti ještě vyděšený.

 

Předepisuji vám tedy totální samotu, aby byla léčba účinná. Ano, strava a pití, léky a léčba, vše je tam zajištěné. A aktivisté už vymohli i větší rozměr klecí, tedy cel, tedy vlastně pokojů pro pacienty.

 

Myslím, že to zvládnete. Je dobře, že jste nám, mi zavolal.

 

Cože, že už vám někdo buší na dveře a ptá se, zda máte NÁ?

 

To víte, jsme rychlé obranné zdravotnictví.

 

Tak hodně štěstí.

 

Ne, už mi nebudete muset volat. Když vás vyléčí, tak vás to ani nena- fuj. A když to nezvládnete? Tak to za vás zvládnou jiní. A teď jim jděte říct: Mám PÁDY a otevřete jim.

 

Co to?

 

Haló? Vy jste upadl?

 

Aha. Spojení přerušeno. Tak to bychom měli.

 

A ještě slovní dodatek do záznamu mé loajality, mého sociálního kreditu. „Taková skvělá doba a někteří lidé by ještě chtěli mít své NÁ. Že se nestydí. Konec záznamu. Lékařka VÚ 4405.“

 

Opakuji pro záznam. „Taková skvělá doba…“

DSZ, srpen 2022

 

Necítil se mezi nima dobře.

 

Nepatřil sem. Na jejich pařbu. Vždyť mu připadali opaření. Asi životem. Ha, ha. Slabé. Ale hodí se.

 

Pohybovali se rozvláčně. Mluvili rozvláčně. Pili taky tak. Samí rozvláčnovači. Existuje to? Ale proč nevymyslet nové slovo. Prostě jako by čekali na konec světa. Možná by ho i sami rádi spustili.

 

Mluvili, že by uspali hady. Dobrý. Dobrý příměr. To si musí zapsat. To ještě použije. Dvě věty, ale na komoru. Občas se hodí i souvětí.

 

Přitom tu nebyli jen kmetové a kmetky. Ale i mladí a matice. Ne! To se píše jinak. Aha!! Mladice!!! Co mají společného, přemýšlel. Co mají společného? Přemýšlel. To je lepší.

 

Aha. Všichni zíraj někam za obzor. Loudaj se. Jako by měli všechen čas svých fanoušků, fanynek, fans, fénů. Zde musí později ještě škrtat. Sekat.

 

Ale co. Když už je tady. Zkusil je tedy poslouchat. Než však zazněla jedna jejich silnější myšlenka, přidali už tolik slov do své pyramidy, hotová záplava, co, záplava, přímo neřízená povodeň slov, takový nečas, ne, čas ne, taková doba, dlouhá doba, než představili své rodiny, zbabělce a hrdiny, a taky klany a jejich hrany, než se posunuli v ději o kus dál///////////////

 

On je jiný. Nezaplétá se do zápletek. Představí jednu dvě osoby. No dobře. Žádnej stereotyp. Výjimečně tři čtyři pět. Ale hlavně má pro ně spoustu nápadů. Hned je nasadí do akce. Rychle je přivede k vrcholu. Nebo k pádu. Bez zkratek. Bez objížděk. Žádný šílený skoky zpět do minulosti. Jo a zase vpřed do budoucnosti.

 

Soustředil se na jejich sešlost. Jak byli sešlí. Spolu. I sami. A předstírali svou hloubku. Slovy. Ani všechna neznal. Složitýma myšlenkama. Velkolepým uvažováním. Snad taky chystali Lidskou komedii.

 

Tu znal. Tu chtěl. Kdysi dávno. Napsat.

 

Vzpamatoval se. Pomohla mu jeho odlišnost. Byl pokaždý krátký. Pointa zaražená přímo do mozku. Někdy do srdce. Žádné ostřelování tisíce cílů. Uměl být úsečný. Bez milosti. Tudy ne. Sek. Sek.

 

Přece nemohou být tak odlišní. Stále se tomu divil. Vždyť by to měli být jeho kolegové. Ale oni jsou jak z jiného světa.

 

Vyšel raději ze sálu. Přes rameno se podíval na cedulku na dveřích. SEKCE – MISTŘI… předtím dál nečetl. Nebo mu možná někdo zakrýval výhled. Ale teď: VELKÝCH ROMÁNŮ. Tak proto. Už mu všechno zapadlo. Do sebe. Dál od nich. Ale nenápadně. Co když jednou skončí jako oni?

 

Zamířil ke dveřím na druhé straně chodby, jako ke své naději, jako ke své záchraně před /Sek/Sek/Sek

Zamířil ke dveřím na druhé straně chodby, jako ke své naději, jako ke své záchraně před

 

Zamířil ke dveřím na opačné straně chodby. S uspokojením přelétl cedulku. SEKCE - MISTŘI – ano, to si vždy vychutnal – KRÁTKÝCH POVÍDEK.

 

Byl tu správně.

 

A zvládl to jako vždy. Do jedný stránky.

DSZ 

 

Všimněte si, na Pondělí se toho vždycky hodně navalí.

 

Lidé od něj čekají úspěšný start do nového týdne a splnění spousty úkolů. Je první na ráně. Ostatní dny jen vyčkávají v ústraní, co na ně připadne. Takže to Pondělí schytává za ostatní a je takové… nepopulární.

 

U některých lidí až tolik, že mu musely odlehčit Velikonoce nebo různé pohyblivé svátky. Myslím tím svátky, kdy se nikam nemusí. A to mluvím o normálních lidech. Ne o politicích, ti v těchto dnech často vykazují až podezřelou aktivitu a mají burcující projevy v televizních interiérech či přírodních exteriérech. Navíc čeští politici v pondělí většinou nepracují, jen se naoko setkávají s voliči. Ale znáte je.

 

Zůstaňme proto u normálních lidí. Volné pondělí je pro ně svátek. A obráceně. Dokonalá symbióza. Není častá, proto si ji každý váží. Kromě politiků, ale těch už si nebudeme všímat, ano?

 

Pondělí navíc přichází po líné Neděli. Ta všechny úkoly s prosluněnou lehkostí přesouvá na něj. A někdy mu jich s nevinným úsměvem vymyslí pár navíc.

 

A Pondělí se obvykle snaží si s tím nějak poradit. To se mu musí uznat. Však se také samo považuje za nejpilnější den v týdnu. A ostatní dny to většinou nezpochybňují. Nechtějí riskovat další úkoly. Zvláště když vědí, že zpocené Pondělí na ně stejně něco přehraje.

 

Takže Pondělí běhá z malé porady na velkou a zpět. Tedy myslím, hm, velkou poradu a malou poradu. Nic víc v tom nehledejte. A úlevu v Pondělí už vůbec ne.

 

Šéfové jsou navíc často po víkendu nebezpečně hbití a nabití novými nápady. V tom se někdy až nebezpečně podobají politikům. V té víkendové hbitosti, ne v nápadech. Kdo by čekal od politiků nové nápady, že. Ale už dost o politicích.

 

Pondělí tak kmitá, co může. Zalévá si ztuhlé svaly mozkové kávou a někde v ústraní také… Ne, nebudu tady zmiňovat kouření, to už patří mezi zakázaná slova. 

 

A když je Pondělí chytré nebo jen v potížích, přehrává část svých úkolů na jiné dny. Na jejich stížnosti nereaguje. Ví, že má pověst, kterou už nic nezachrání. Možná Velikonoce. Hm. Dobrý pokus. Ale dnes už použitý. Velikonoce nejsou každý týden.

 

Takže zpět do reality. Do drsné pondělní reality. Ztahané Pondělí se plouží ke konci své pracovní směny. Ukazuje svoji ztrhanou tváří na všechny strany. Ale… Ne že by nebylo utahané, to zase je, ale také ví, že Sobota a Neděle mu, dobráci, někdy předaly i kousek nahromaděných sil.

 

Pokud se tedy zrovna nevěnovaly zahradničení, chalupaření nebo jiným extrémním sportům. V takových případech Pondělí ovšem ví, že je ztraceno ještě víc než jindy.

 

Ale když přece jen zbylo na Pondělí něco dříve ušetřených sil, tak je s chutí samo vyčerpá.

 

A pak o půlnoci, nebo i později si Pondělí myje ruce a ví, že má celý týden volno.

 

Nejraději pak škodolibě pozoruje Úterý. Tomu také zbývá pořádná porce úkolů, ale nemůže se už skrýt na velké nebo malé poradě. Jedině tak na velké či malé. Ale to mu většinou moc neuleví.

 

Úterý je tedy v pořádném zápřahu. Dokonce v takovém, že nemá čas o něm filozofovat.

 

Středa na tom bývá podobně, ale maskuje to stále unavenějším voláním, že je ho tam třeba. Napoprvé to napětí uvolní, později už to bývá spíše zoufalý a nenaplněný výkřik.

 

A pak přijde Čtvrtek. Dopoledne se mnohdy vybičuje k velkému výkonu, který mu někdy vydrží i odpoledne. Jindy se už chystá odpoledne zvolna předávat část povinnosti Pátku. O kterém ovšem ví, že se nepředře.

 

Pátek totiž často jede v přirozené euforii. Pohodově se těší z legrácek a rošťáren, které už chystají Sobota s Nedělí. Navíc ví, že páteční večer je u lidí zvláštním bonusem. Povoleny jsou jen úsměvy, pití všeho druhu a vyplňování nesplněných slibů Středy.

 

Pátek se tedy opravdu málokdy předře. Vždyť ví, že na to jsou jiné dny. Například… například Pondělí. Přece nebude kazit náladu a připravené hezké chvíle Sobotě a Neděli. To by bylo řečí a křečí.

 

Zato Pondělí je zvyklé. Podmračeně si převezme nashromážděné úkoly i seznam nových vzdušných zámků a pustí se do práce.

 

A někde ve skrytu přemýšlí o dalších nepracovních svátcích, které připadnou právě na Pondělí. Ale o tom budou rozhodovat zase politici. A o těch už jsme si dnes zakázali mluvit.

 

Pondělí tak nemá velkou šanci.