DSZ, srpen 2022

 

Necítil se mezi nima dobře.

 

Nepatřil sem. Na jejich pařbu. Vždyť mu připadali opaření. Asi životem. Ha, ha. Slabé. Ale hodí se.

 

Pohybovali se rozvláčně. Mluvili rozvláčně. Pili taky tak. Samí rozvláčnovači. Existuje to? Ale proč nevymyslet nové slovo. Prostě jako by čekali na konec světa. Možná by ho i sami rádi spustili.

 

Mluvili, že by uspali hady. Dobrý. Dobrý příměr. To si musí zapsat. To ještě použije. Dvě věty, ale na komoru. Občas se hodí i souvětí.

 

Přitom tu nebyli jen kmetové a kmetky. Ale i mladí a matice. Ne! To se píše jinak. Aha!! Mladice!!! Co mají společného, přemýšlel. Co mají společného? Přemýšlel. To je lepší.

 

Aha. Všichni zíraj někam za obzor. Loudaj se. Jako by měli všechen čas svých fanoušků, fanynek, fans, fénů. Zde musí později ještě škrtat. Sekat.

 

Ale co. Když už je tady. Zkusil je tedy poslouchat. Než však zazněla jedna jejich silnější myšlenka, přidali už tolik slov do své pyramidy, hotová záplava, co, záplava, přímo neřízená povodeň slov, takový nečas, ne, čas ne, taková doba, dlouhá doba, než představili své rodiny, zbabělce a hrdiny, a taky klany a jejich hrany, než se posunuli v ději o kus dál///////////////

 

On je jiný. Nezaplétá se do zápletek. Představí jednu dvě osoby. No dobře. Žádnej stereotyp. Výjimečně tři čtyři pět. Ale hlavně má pro ně spoustu nápadů. Hned je nasadí do akce. Rychle je přivede k vrcholu. Nebo k pádu. Bez zkratek. Bez objížděk. Žádný šílený skoky zpět do minulosti. Jo a zase vpřed do budoucnosti.

 

Soustředil se na jejich sešlost. Jak byli sešlí. Spolu. I sami. A předstírali svou hloubku. Slovy. Ani všechna neznal. Složitýma myšlenkama. Velkolepým uvažováním. Snad taky chystali Lidskou komedii.

 

Tu znal. Tu chtěl. Kdysi dávno. Napsat.

 

Vzpamatoval se. Pomohla mu jeho odlišnost. Byl pokaždý krátký. Pointa zaražená přímo do mozku. Někdy do srdce. Žádné ostřelování tisíce cílů. Uměl být úsečný. Bez milosti. Tudy ne. Sek. Sek.

 

Přece nemohou být tak odlišní. Stále se tomu divil. Vždyť by to měli být jeho kolegové. Ale oni jsou jak z jiného světa.

 

Vyšel raději ze sálu. Přes rameno se podíval na cedulku na dveřích. SEKCE – MISTŘI… předtím dál nečetl. Nebo mu možná někdo zakrýval výhled. Ale teď: VELKÝCH ROMÁNŮ. Tak proto. Už mu všechno zapadlo. Do sebe. Dál od nich. Ale nenápadně. Co když jednou skončí jako oni?

 

Zamířil ke dveřím na druhé straně chodby, jako ke své naději, jako ke své záchraně před /Sek/Sek/Sek

Zamířil ke dveřím na druhé straně chodby, jako ke své naději, jako ke své záchraně před

 

Zamířil ke dveřím na opačné straně chodby. S uspokojením přelétl cedulku. SEKCE - MISTŘI – ano, to si vždy vychutnal – KRÁTKÝCH POVÍDEK.

 

Byl tu správně.

 

A zvládl to jako vždy. Do jedný stránky.