Dávám dospělým dětem divný dárek. Celou celu céček.

Hopsejte, hříbata, hop, hop, hop. Chudáka chrousta chrání chrapot. Ne novým názorům, nesmí nastat nuda. Míček mlátí mouchy, máma mele mouku. Přesná pravidla představím příště. Svůj slovník spalte, sýčkové. Zakazuji zlobu, závist, zášť, zlomyslnost, zmar, zradu, zvůli.

Čeká Čechy čas češtiny? Slova sfouknutá svíčkou…

Únava? Únik, úkryt. Úleva!

Najděte naději, ticho táhne tvořivost. Fén fouká fanynku.

Postrádáte pointu? Hledejte, holoubkové. Nikde není, nikdy nebyla, nic nebude, nemusíte namáhat…nohy. 

Času na nový text je málo.

Autor už by byl nejraději někde jinde. U něčeho příjemnějšího, s někým příjemnějším. Navíc nezapomíná na poslední hodnocení svých textů. Znělo jednoduše: Zdlouhavé. Nebo tam možná byla malá náplast: Někdy trochu zdlouhavé.

Není tedy třeba se mu divit, když to dnes uzavře dříve.

To je vše.

Běžte za něčím příjemnějším.

Žijte.

A pak se vraťte.

Autor na vás bude ještě rád čekat. Protože bez vás nemůže být. Nebo aspoň jeho psaní. 

Máme to s nimi těžké, i když předstíráme opak.

Zkuste je pochopit, nepodaří se vám to.

Zkuste je vyslovovat, bude to znít divně.

Zkuste se o nich zmínit, lidé kolem vás začnou zívat.

Zkuste je vysvětlovat, lidé padnou nudou.

Zkuste se bez nich obejít, lidé se vám budou smát.

Mají svůj význam, který většině srdečně uniká.

Je-li jich málo, vadí to.

Je-li jich moc, vadí to.

Je-li jich přesně, nikdo to nepozná.

Najde si je každý, kdo vás chce bít.

Předstíráte-li jejich znalost, kousnou vás do odlehlých koutů jazyka.

Mají nám pomáhat, ale často dělají opak.

Diktují nám hlavně ve školním věku, potom už nastává oboustranné smíření.

Čárky ve větách to nemají jednoduché(,) ani my s nimi.