Nabízím vám tu oddechový čas na přemýšlení o tom, koho a co máte rádi. Vezměte si ho. Nic jiného tu nenajdete, o nic nepřijdete.

Neskákejte jinam.

Využijte nabídky.

Máte teď čas. 1 minutu. 5 minut. Možná i víc.

Je to na vás.

Koho máte rádi…

Co máte rádi…

Nevím, jak se to stalo, ale ze skříně vypadlo Novoroční předsevzetí.

Jako ten příslovečný kostlivec.

Z nového roku je za chvíli polovina pryč a z Novoročního předsevzetí je …vlastně není nic pryč. Vše tu zůstalo černé na bílém. Neodškrtnuto, nesplněno.

Požádat o zvýšení platu! Zhubnout! Učit se angličtinu! Zašlápnout poslední cigaretu…

Stačí, raději dál nečíst.

Bude to strašit až do konce roku jako ten zatracený kostlivec.

Bude to strašit až do konce roku jako ten zatracený kostlivec?

Bude to strašit až do konce roku jako ten mizerný kostlivec??

Ne!

Udělat s tím krátký proces.

Rozstříhat. Zahodit.

Novoroční.

Šmik.

předsevzetí.

Šmik.

A takové to byly dobré nápady.

Zahodit.

Zahodit?

Proč vlastně, když se příště budou opakovat podobně?

Ale to je někdy příště. Kdy je vlastně příště? Příště je prostě příště.

Nemůže být příště dřív?

Vždyť je tolik skvělých příštích příležitostí.

Hned po mých narozeninách.

Hned po mém svátku.

Hned od poloviny roku.

Hned od příštího měsíce.

Hned od příštího týdne.

To hned je mnohem horší než příště.

Hned chce všechno hned.

Třeba hned od zítřka?

Třeba hned ode dneška?

Třeba je také zrádné slovo.

Třeba je třeba hned teď.

Dost, dost, ústup.

Hned teď vyhrálo.

Z malého p udělat velké P.

Takže Předsevzetí, od teď.

A pěkně připevnit viditelně na ledničku, žádná skříň.

Z ledničky ten kostlivec může jen spadnout.

Ale nikdy nevyskočí.

Pro jistotu ho připíchnout dvěma magnety. Hezky barevnými.

To by bylo, aby tam Předsevzetí nevydrželo až do Novoročního předsevzetí.

Říká se, že neexistují nesprávné otázky.

Možná.

Určitě však existují nesprávné odpovědi. Ale tedy i ty správné.

Tady jsou.

 

Cos to udělal (-la)?

(podvarianta vyžadující také odpověď: Podívej se, co děláš!)

 

Pěkný, co?

To se mi povedlo, ne?

Vedu si dobře, hm.

Chtěl (-la) jsem tě překvapit.

Teď nějak nevím.

Já to uklidím.

Já už to nikdy neudělám.

Máme jich přece víc.

To je všechno kvůli tobě.

Aha, tudy ne – polohlasně pro sebe.

(Mlčení)

 

Proč ti to tak trvá?

(Ach, to je doba)

 

Protože k dokonalosti vede delší cesta, ale vyplatí se.

Tohle je vždycky ta delší část krásné cesty.

Uznávám, je to trochu zdlouhavé. Ale pak už to půjde rychle.

Má to být dobře, nebo rychle?

Trochu bloudím, ale já se chytím.

Tak si to pojď udělat sám (sama).

Dneska jsou fakt skvrny na slunci.

Nemůžu najít…

Co to vlastně hledám?

A nenecháme to na jindy?

Ne, že by se mi tam chtělo – polohlasně pro sebe.

(Mlčení)

 

Máš mě přece rád? (zde se vyskytuje jen jedna genderová varianta)

(Ty už mě nemiluješ)

 

Pojď ke mně a uvidíš.

Nemohu bez tebe žít.

Jistě, miláčku.

Mám teď čas jen pro tebe.

Mám zítra dlouhý den.

To víš, že jo.

To bych taky rád věděl – polohlasně pro sebe.

(Mlčení)

 

Za domácí úkol: vymyslete tři otázky a aspoň patnáct odpovědí. Ty si pak nechte pro sebe. Pokud si je nechcete nechat pro sebe, věnujte čas i nácviku tónu odpovědí.