Většina lidí chce být za vodou.

Místa před vodou nebo vedle vody už tak oceňována nejsou.

Převažující mínění nezmiňuje ani místa přímo ve vodě.

Z toho tedy plyne, že většině lidí nejde o koupání. Všechny ty letní články jsou tak jen pouhou zástěrkou něčeho mnohem důležitějšího.

Něčeho očekávaného.

Něčeho velkého.

Velkého pohybu.

Lidí nebo vody.

U lidí může mít tento pohyb název Velký skok. Z místa, kde jsou nyní až na místo, kde budou pak, ale musí to už být za vodou. A nemůže to být blízko, protože jinak by lidé ten skok či spíše krok sami udělali, místo aby o tom jen mluvili.

Takže takový skok evidentně nebývá jednoduchý. Jak dlouho trvá, nebývá většinou předem známo. Může/nemusí trvat dlouho.

Z toho lze usuzovat, že k velkému pohybu lidí směrem k místu za vodou vůbec nedojde.

Zbývá tedy velký pohyb vody, lidově zvaný Velká voda.

Ta podle pověstí smete vše, co jí stojí v cestě.

Lidé nejspíše předpokládají, že to budou právě oni, protože jinak by přece nechtěli být za vodou.

Ale jak už bylo uvedeno, neskáčou.

Tento rozpor naši učenci ještě nevysvětlili. Jedna z pracovních teorií říká, že lidé očekávají Velkou vodu, až tady oni sami nebudou.

S velkou jistotou lze tedy jen soudit, že za vodou je místa stále dost.

Poznámka 1: Někteří lidé za vodu nakonec nějak doplavou z vlastních sil. Ti jsou většinou považováni za pravé hrdiny a odměňováni závistí.

Poznámka 2: Někteří jejich vědci zkoumají, zda za tu vodu něco nepluje nebo nelétá. Prostudovali již spoustu báchorek, legend i pečlivě střežených rodinných kronik. A někteří z některých vědců takto nalezená tajemství začali prodávat obyčejným lidem. Přestali tím však býti vědci a stali se z nich podomní obchodníci.

Referát připravil: Vesmírný pozorovatel XXX

Na jedné ze zapadlých půd jsme objevili následující řádky. Než je k vám opatrně pustíme, neodpustíme si několik slov.

Komu chybí chytří učitelé všeho druhu nebo ještě chytřejší nadřízení, ať se drží jen původního textu v černém. Možná mu přinese prospěch.

Kdo se však každý den prosekává nudou nevyžádaných rad a cítí, že má ještě vlastní rozum, ať přihlédne k našemu textu v červeném. Bude pak imunní vůči knížecím radám.

A nyní již k původním řádkům.

**

Je příjemné zjistit, že se vaše cesta už dál nepropadá. Kráčíte po ní a fyzicky to již téměř nebolí. Potíže s dýcháním upadají v zapomenutí, na nezvyklou námahu si tělo zvyklo. Také psychicky ji už zvládáte lépe, v lehkém otupění a pravidelném rytmu jste našli nečekané výhody. I chvíle pochybností se většinou daří nějak utlumovat.

Nepříjemná překvapení jsou zkrátka minulostí.

Začíná se nenápadně, jakoby o ničem a o všem. Hlavně nepřipraveného čtenáře nevylekat příliš brzkým poučením.

Kolem té cesty bývají různé schody. Ano, láká vás jít po nich vzhůru. Ale víte, že představují námahu a nepohodlí. Navíc vám na ně něco chybí. Vhodný věk, vzdělání, kontakty, peníze, čas.

Tady už to začíná být záludné. Co je vlastně míněno tou cestou? Život? A k tomu ty schody. Jak originální. Asi se tím míní pracovní kariéra, být časově flexibilní, od nevidím do nevidím.

Ještě že máte svoji pevnou cestu.

Ta už se dál nepropadá.

A možná si na ni někdy úplně zvyknete.

Jdete tedy dál po dně.

Aha, oni jdou tedy po dně. Počkat, jak po dně? Copak se dá vůbec po dně jít? Jako pod vodou nebo tak něco? Tomu nerozumíme. No, varovali jsme vás, že motivační texty bývají záludné. Ale už aspoň víte, jak je přežít.

Občas se ptáte, jak je možné, že jsem nabídla i některé slabé díly. Techničtěji zaměření jedinci se přímo dotazují, kde je má výstupní kontrola.

Jak to tedy chodí.

Vezmu maso, tedy přesněji, nápad. Neptejte se na mého dodavatele, toho neznám. Nápad naklepávám ze všech stran a pozoruji, zda by jeho konzumace lidem neublížila nebo zda není léty zasmrádlý. Proklepávám také, zda je toto maso opravdu mé a nevypadlo náhodou někomu z tašky.

Nápadu se pak snažím dát první obal, co nejhladší, aby byl hned na první čtení srozumitelný, vtipný, moudrý, zvláštně zvláštní nebo aspoň tak přibližně. Pak to zabalím do modré, připadá mi zdravější než tradiční žlutá. Třetí obal je hrubší, přidávám do něj, co jsem si sama namixovala. Někdy manažery, někdy umělce, někdy…ale, nechte se překvapit.

Když se tento trojobal podaří, vydrží můj strip i kritický žár veřejnosti a zůstane šťavnatý a křehký. Jindy se odfoukne, potrhá a odhalí se nápad bez talentu.

Takže takhle. Mnoha slovy jsem se snažila vysvětlit, že to prostě někdy nevyjde. I navzdory mnohaúrovňové kontrole.

Poděkování 1: Děkuji mnoha známým i neznámým autorům a jejich skvělým radám na internetu, jak smažit řízky. Hodně jsem se od nich naučila. Za výslednou chuť tohoto příspěvku ale nesu odpovědnost jen já sama.

Poděkování 2.: Děkuji také těm, kteří na internetu radí, jak SPRÁVNĚ smažit, jaké SPRÁVNÉ ingredience přidávat. Ty, kteří tápou nebo zbloudili na jiné cesty, pak neshovívavě označují za... (nemohu uvést, protože tato slova mají určitě chráněna pro sebe).

I od nich, těchto PŘÍZNIVCŮ JEDINÉ SPRÁVNÉ CESTY, jsem se hodně naučila.

Jak je poznat a příště se jim vyhnout nebo od nich rychle utéci.