Úvodní série stripů byla náhodně věnována manažerům. Každý z nás byl někdy manažeržer, nebo si to aspoň o sobě myslel. Proto manažeři máme rádi a oceňujeme, když se od nás drží nejdál.

A to ještě není z dnešních upřímných lží všechno. 

Jsou to chytří lidé, a když hodíte kamenem, protože jste na těch škodách bez viny, tak je netrefíte, jak jsou chytří. Umí dobře mluvit (mají na to školy), umí se dobře oblékat (mají na to peníze) a nebojí se výšek (mají zlaté padáky).

Prostě jsou jedni z nás. A našinci vědí, že si z nich děláme legraci, protože je máme rádi a ceníme se, když se od nás drží nejblíž.

A to už je z dnešních upřímných lží všechno.

Betka mě již odstrkuje, ať jí svým bláznovstvím nekazím byznys.

Za to mi slíbila, že se bude věnovat i nemanažerským tématům.

Váš autor

Jednou takhle v neděli jsem ležela na chodníku se zbytkovým alkoholem ve svém dvoulitrovém těle.

Žádná idyla.

Jenže pak si se mnou začal pohrávat vítr, převaloval mě tam a zase zpátky, ze strany na stranu.

Kouzlo okamžiku.

A jeden, pro zjednodušení mu říkám autor, mě uviděl „tančit ve větru“ a usmyslel si, že je to znamení.

Znamení změny pro mě. Už nejsem na chodníku.

Znamení změny pro něj. Podepisuje se teď pod každý můj strip (a komu záleží na tom, jestli je to jeho pravé jméno či vymyšlené).

Tak uvidíme, kam to povede a co se tím změní.

Vaše Betka