Dokázali jsme to. Zvládli jsme to. Tisíc příběhů, komiksových stripů, se nám zdá jako poctivá cesta.

Stojíme před vámi a právě přebíráme ocenění, které jsme si sami udělili. Je to hezká cena, říkejme ji třeba Za slušný výkon.

Děkovací řeč je proto na místě. Děkujeme Múze, Inspiraci, Nápadům.

Děkujeme i všem ostatním a všemu ostatnímu za trpělivou a nekončící podporu.

Vážíme si toho. Díky.

Naše karavana se už za chvílí opět vydá na cestu.

I vy jděte po svých drahách. Ať jsou dobré. A nepřipojujte se na nich ke zdržovačům, překážečům, naschválníkům, malicherníkům, mlžičům, aleistům, medumazačům, bezhumorným, sebenejdůležitějším, křivopisálkům, nepřejícníkům, nadávačům, paragrafomilovníkům, odsuzovačům, genderům bezpohlavním, plašičům a plašanům, karatelům a kazatelům a to v jejich v mužských, ženských i ostatních podobách. Nepřipojujte se k jejich zamračeným, ukřičeným houfům a jejich honům na čarodějnice a čarodějníky.

My se opět vydáváme na cestu. S dobrou vůlí, lehce poučeni. Se srdcem v hrudi a někdy i na dlani. S rozumem v hlavě a někdy i v oblacích. A k tomu v brašně poťouchlé kapky, které občas zdravě štípnou a neublíží.

Vaši

autor a Petka Betka

Na naší poradě se opět řešilo: Jak je to možné? Máme zkušenosti, „víme“ jak na to a najednou tohle. Prostě jeden díl, nebudeme ho jmenovat, si získal nečekanou pozornost. Byl u čtenářů desetkrát oblíbenější než jiní jeho souputníci a to za enormně krátkou dobu.

Ne, pozici hitu ještě nezískal, ale vystřelil vzhůru jak meteorit. Snad se nahoře udrží. Ale proč tak vylétl? No právě, to kdybychom věděli. Nikdo to neočekával, takže nikdo nemůže triumfálně říkat Já to říkal/la.

Jasně, že jsme na poradě rozebírali, proč se tak stalo. K tomu také různé anylytické nástroje i prostý selský rozum slouží. Vzpomněli jsme si též na vzpomínky slavných hitmakerů – ne v žádném případě se s nimi nesrovnáváme, to musíme hned zdůraznit, že nemáme nosánek u nebe – když také oni byli často překvapeni, které jejich písně, filmy, knihy atd. atd. se staly nečekaným hitem. Třeba na úkor jiných vlastních dílek, od kterých se to už už čekalo a pak nic, nebo téměř nic.

Analýzy sem, analýzy tam. Podstatnější spíše je: Jak úspěch zopakovat (všimněte si, chybí tu otazník). Ne jestli zopakovat, ale jak zopakovat (ano, připomíná to motivační knížky, ty nám ostatně často navozují dobrou náladu).

Tak kudy a jak?

Kopírovat úspěšný díl, tedy opakovat s malými změnami jeho výtvarný kabát? Napodobovat úspěšný díl, tedy zkoušet varianty vydařeného textu?

Ne tudy ne! Kopírování nebo napodobování, byť sama sebe, je cesta do pekla. Možná příjemně vyhřátého, ale uzavřeného pro nápady a tvořivost.

Takže dál zkoušet. Zkoušet. Ne, nebudeme vám to opakovat třikrát, tenhle vtip už je dlouho zabraný.

A ještě před tím: poděkovat za tento úspěch. Protože pocit z něj pomáhá ve chvílích, kdy ohlas je… je… hm, řekněme nejednoznačný.

Shrnuto, pokora před procesem tvorby a jejího (ne)ocenění veřejností. Plus poděkování nečekanému.

A závěrem ještě úsměv pro ostatní díly. Neboť je máme, Betka i autor, všechny rádi. Za to že vznikly, za to že patří do naší řady nyní už 900 dílů.

Vaši

Betka a autor

To se takhle chystáte oslavit 800. díl a chytře o tom napsat, když najednou…

Najednou nebylo čím, ani jak. Počítač klekl, svět se lekl.

Obrázky i texty byly uvězněny, začala cesta za jejich nalezením a osvobozením. Ale nedělejme z toho větší drama, než bylo. Peníze a šikovné ruce/mozek je za nějaký čas přivedly zpět.

Ale objevily se výčitky. Vlastní i cizí: A vy jste nezálohovali?

Ne, nezálohovali. Jako většina včera, dnes, zítra.

Stačilo prý zálohovat a vše by bylo jednodušší/lacinější/rychlejší/ prostě jiné.

Obrázky. Texty. Nápady. Zálohovat.

Zálohovat svůj život v nich

A pozor, tady by mohl být háček.

Jde věrně zálohovat svůj život a pak se k záloze vracet? A má to smysl? Není lepší se stále hnát vpřed?

Nějak se to zamotalo. Nejvyšší čas tohle lehce chmurné téma opustit.

Rychle oslavit 800. díl a (ne)spoléhat na zálohování.

Zdraví Betka a autor