Oslavili jsme 1600 dílů.

Hurá! Díky!

A pak někoho z nás napadlo, že po tolika dílech vlastně nejsme ani moc slavní.

A nastalo Hmmmmm-nění. Přeloženo jako zamyšlené přemýšlení, jak to tedy napravit.

Ono tedy to přemýšlení bylo delší, než ukazuje prázdné místo, ale aspoň pro příklad. 

A pak přišly nápady.

Pokud žádné nápady nevidíte, je to správné. Jsou zakryté. Nejsou pro cizí oči. Pro oči světa by měly být až výsledky. Pak teprve uvidíme/uslyšíme, zda přijde Óóóóóó-nění. Překlad netřeba.

A to je dnes vše. Bylo to možná lehce úporné psaní, ale snad ne moc úmorné. Tak to neberte úkorně.

Vaši

Betka a autor

(ta poslední mezera je věcí zvyku, ne dalších nápadů, těch tolik dnes nebylo)

Oslavili jsme 1500 dílů. Bylo to... příjemné.

(Jo, jo. To bylo, bylo.)

Někteří z vás by však chtěli jinou postavu. A kreslenou vlastní rukou.

(Co si to dovolují, útočit na náš poklad?)

/Pst. Mlč a poslouchej, jak to zvládnu /Tak tedy. Ano, používáme Power Point. V tom je přece síla. Cítíte to, že? Power. A k tomu ještě Point. Bod. Přesný bod v našem vesmíru. A třeba i ve vašem.

(Tak už dělej, dej jim za ucho, za tu stížnost, za tu drzost.)

Chceme být jiní než ostatní. Odlišovat se. A navíc to ani jinak neumíme.

(Tos jim to teda ukázal. Vždyť to je střelba do vlastních řad. Au, jsem zasažena.)

Zkuste nás tedy brát, jací jsme. Jsme sví.

(Taková fráze. To přece ví. Proto chtěli změnu, ne?)

A naše hlavní postava je… je originální…

(Já se picnu. Tohle je to tvé zastání?)

… a pokaždé se snaží být jiná. Tisíce příběhů, tisíce podob.

(To už je lepší. Trochu, ale lepší.)

A protože je jednoduchá a prostá, nabízí i prostor pro vaši fantazii a vaše nápady.

(Lépe bych to neřekla, ale počkej… prostá?)

Děkujeme za přízeň. /A je to./

(No, já ti nevím.)

Vaši

Autor a (Bětka)

Tak jsme oslavili 1400 našich příběhů. Velké fajn.

A teď k něčemu vážnějšímu. To, co jsme v minulých komentářích naznačovali, se děje stále víc. Satira je v našich dílech na prudkém vzestupu. Takže je čas na téma možná nejdůležitější. Satira a svoboda slova. Jednoduše řečeno: Kam až satira může?

Náš pohled není převratný, naopak staví na základech, které již platí od svobodných 90. let. I proto se domníváme, že není potřeba přijímat nové předpisy, nové paragrafy, nové výklady a zvláště ne ultra nové nápady z ciziny, přestože by byla momentálně sebevíc spřátelená.

Satira by podle nás neměla vyzývat k útokům na lidi, zvířata, živé a neživé tvory, k ničení, k násilí či k teroristickým činům. Mimořádně silnou ochranu mají mít děti (u protivných puberťáků si už tím nejsme tak jisti). A v bezpečí by měly být osobní údaje (celebrity je stejně samy rády vykecají).

Vše ostatní však už je prostorem pro satiru, parodii, nadsázku (zveličování), dvojsmysl, sarkasmus, absurditu, ironii, výsměch, pamflet, bajku, černý humor (v českém pojetí, ne v americkém), útočnost, kousavost, jízlivost, bodavost, pichlavost, peprnost, prostě vtipné hrátky s češtinou všeho druhu.

Je v české tradici dělat si legraci ze všeho. Udržme si ji. Je cenná, je zdravá, je okysličující. V minulosti pomáhala přežít, dnes pomáhá nevěřit dogmatům, nejvyšším pravdám, cizím učením, falešné pokrokovosti, zdeúřední korektnosti, novým a ještě novějším aktivistickým vlnám.

Nepřijímejme ani tradice či nápady z ciziny. Jsou-li tam snad zvyklí na slovo poslouchat své úřady, své ideology, své mesiáše a podle nich mašírovat, respektujme to, ale nepřijímejme. Nenechme si to vnutit. Za žádnou cenu. Držme si zdravý odstup, případně zesilme obranu všeho druhu.

Papežové i migranti, králové i zbohatlíci, bankéři i novináři, hackeři i chuďasové, politici i policisté, géniové i troubové, soudci i státní zas-tupci, nafoukanci i genderistky, ženy i muži i nová pohlaví, mimozemšťané i ufologové, aktivisté i zbrojaři, rošťáci i pošťáci, zelení i modří, černí i červení, žlutí i duhoví, unie všeho spojení, státy i náboženství, počasí i bezčasí, vodníci i podvodníci atd., atd. Nikdo a nic nemůže být mimo možnost zásahu satirickým šípem. I kdyby si snad sebevíc stěžoval, že mu to vadí nebo že jde o nenávist.

Ano, přiznáváme se, že my osobně jsme k některým kategoriím satiry/humoru spíše zdrženliví, že některé nemusíme. Ale nikomu dalšímu bychom na ně nikdy nebrali právo.

Satira by měla být také lidem nabízena (nikoliv vnucována) za jasných podmínek. Tedy tam, kde se jí mohou snadno vyhnout, pokud o ni nestojí. Ne tedy například ve veřejné dopravě.

Český čtenář, posluchač, divák si rozhodne, zda ji přijme, nebo zda ji obloukem obejde. Rozhodne se sám, bez „nápovědy“ úřadů, která satira u něj uspěje. K tomu ovšem musí satira beztrestně existovat.

Určitě jsme nepromysleli všechny varianty, tak nám to s nadhledem odpusťte. Nejsme právníci, ani, ach běda, bdělí cenzoři.

Vaši

Bětka a autor