Můj autor se vrátil z kurzu o copywritingu a dalších šikovnostech, jak všechno prodat. Chvíli se na mě divně díval a prohodil, že je snadné dělat reklamu dobrému produktu.

Pak se na mě zase chvíli díval, ale už nic neříkal a nic nevymýšlel a nic nedělal.

Nevím, co mu v tom kurzu nakukali, ale pochopila jsem, že jsem ho zklamala. Chtěl být vtipný, chtěl být moudrý, chtěl být slavný, chtěl být bohatý – pochopitelně v opačném pořadí – a já ho k tomu měla přes noc dovést.

A najednou mu došlo, že se mnou to asi nepůjde.

Přesto nás – snad – čeká ještě dlouhá společná cesta.

K pochopení, že výmluvy na malý trh nepomohou.

K pochopení, že čtenář je králem. Neustále, pořád, nonstop, furt. A když se mu něco nelíbí, velmi rychle ukáže palcem dolů.

K pochopení, že i pobavení hrstky příznivců potěší.

K pochopení, že někdy si člověk musí udělat radost sám a ostatní se k němu buď přidají, nebo také ne.

K pochopení, že i slabší produkt lze vytrvale zlepšovat, aby přinášel radost.

Uf, mám svého autora ještě co učit.

Vaše Betka