Když cesta je dlouhá
Můj autor se vrátil z kurzu o copywritingu a dalších šikovnostech, jak všechno prodat. Chvíli se na mě divně díval a prohodil, že je snadné dělat reklamu dobrému produktu.
Pak se na mě zase chvíli díval, ale už nic neříkal a nic nevymýšlel a nic nedělal.
Nevím, co mu v tom kurzu nakukali, ale pochopila jsem, že jsem ho zklamala. Chtěl být vtipný, chtěl být moudrý, chtěl být slavný, chtěl být bohatý – pochopitelně v opačném pořadí – a já ho k tomu měla přes noc dovést.
A najednou mu došlo, že se mnou to asi nepůjde.
Přesto nás – snad – čeká ještě dlouhá společná cesta.
K pochopení, že výmluvy na malý trh nepomohou.
K pochopení, že čtenář je králem. Neustále, pořád, nonstop, furt. A když se mu něco nelíbí, velmi rychle ukáže palcem dolů.
K pochopení, že i pobavení hrstky příznivců potěší.
K pochopení, že někdy si člověk musí udělat radost sám a ostatní se k němu buď přidají, nebo také ne.
K pochopení, že i slabší produkt lze vytrvale zlepšovat, aby přinášel radost.
Uf, mám svého autora ještě co učit.
Vaše Betka
Říkáme to mlčením
V nedávných dnech jsem podnikla několik spanilých cest za svými čtenáři.
Přiznám to, jsem marnivá a byla jsem zvědavá, co říkají mému vzhledu, mému střihu, mým nápadům, mým atd. Hodnotit se toho dá na mě přece hodně.
Nejdříve mě přivítalo slovo: Zvláštní. Mám ho ráda, schová se toho pod něj tolik, že si ho pro sebe překládám mile, příznivě. Mám ráda svou naivitu. Jsem prostě zvláštní.
Byl tu i jeden čtenář, který neohroženě použil slova Hrozně Hezké a Zajímavé. Druhý naopak po straně zkoumal, co hulím.
A ti další a další čtenáři?
Mlčeli.
Jindy ostříleným harcovníkům došla řeč. Prošli přitom už nejednou diskusí, hádkou a rvačkou a teď mlčeli.
Nejdříve jsem se cítila polichocená. Já, já, já jsem jim dokázala vyrazit dech.
Pak mě napadlo, že je to milosrdné mlčení. Typu Hrůza Nesmírná, S Tím Nechci Nic Mít, Tady Je Každá Rada Drahá, Věřili Byste Tomu?, Dávám Tomu Měsíc (nehodící se škrtněte, ano, právě vy a vy).
Dívali se na mě možná pohledem: Že právě vy jste se svlékla na veřejnosti, madam.
Jak si to tedy má dvoulitrová pivní petka vykládat? Zahanbeně jsem se cítila, jako bych právě prozradila, že ve mně je místo piva jeden z kolových nápojů.
Takže slova na závěr.
Mám vám toho tolik říci.
A proto teď mlčím.
Vaše Betka
Cena za uspech
Mistri motivace rikaji, ze kdo chce uspet, musi si urcit, ceho se hodla za uspech vzdat.
Jakou cenu hodla zaplatit.
Ucinila jsem tak.
Vzdala jsem se toho.
Nyni cekám na uspech, ale pripadam si trochu odcizene.
Vzdy si poradne rozmyslete, ceho se hodlate vzdat.
Vase Betka
