Občas se ptáte, jak je možné, že jsem nabídla i některé slabé díly. Techničtěji zaměření jedinci se přímo dotazují, kde je má výstupní kontrola.

Jak to tedy chodí.

Vezmu maso, tedy přesněji, nápad. Neptejte se na mého dodavatele, toho neznám. Nápad naklepávám ze všech stran a pozoruji, zda by jeho konzumace lidem neublížila nebo zda není léty zasmrádlý. Proklepávám také, zda je toto maso opravdu mé a nevypadlo náhodou někomu z tašky.

Nápadu se pak snažím dát první obal, co nejhladší, aby byl hned na první čtení srozumitelný, vtipný, moudrý, zvláštně zvláštní nebo aspoň tak přibližně. Pak to zabalím do modré, připadá mi zdravější než tradiční žlutá. Třetí obal je hrubší, přidávám do něj, co jsem si sama namixovala. Někdy manažery, někdy umělce, někdy…ale, nechte se překvapit.

Když se tento trojobal podaří, vydrží můj strip i kritický žár veřejnosti a zůstane šťavnatý a křehký. Jindy se odfoukne, potrhá a odhalí se nápad bez talentu.

Takže takhle. Mnoha slovy jsem se snažila vysvětlit, že to prostě někdy nevyjde. I navzdory mnohaúrovňové kontrole.

Poděkování 1: Děkuji mnoha známým i neznámým autorům a jejich skvělým radám na internetu, jak smažit řízky. Hodně jsem se od nich naučila. Za výslednou chuť tohoto příspěvku ale nesu odpovědnost jen já sama.

Poděkování 2.: Děkuji také těm, kteří na internetu radí, jak SPRÁVNĚ smažit, jaké SPRÁVNÉ ingredience přidávat. Ty, kteří tápou nebo zbloudili na jiné cesty, pak neshovívavě označují za... (nemohu uvést, protože tato slova mají určitě chráněna pro sebe).

I od nich, těchto PŘÍZNIVCŮ JEDINÉ SPRÁVNÉ CESTY, jsem se hodně naučila.

Jak je poznat a příště se jim vyhnout nebo od nich rychle utéci.

Jdeme časem, za sebou i nad sebou.

První se prodírá Průkopník. Za riziko a bolest sklízí hořkost nebo slávu, často obojí.

Druhý kličkuje Následovatel. Učí se z chyb prvního a má-li štěstí, dosahuje širokého úspěchu.

Třetí se hrne Umělec. Píše, natáčí, kreslí, zpívá o prvním a druhém, upravuje jejich příběhy na legendy a nenápadně staví svou sochu. Ta může vydržet dlouho, je-li v ní talent, cit i rozum.

Čtvrtý poskakuje Karikaturista. Umí bourat. Skrytě oceňuje prvního, i když o něm zná jen legendy. Rád ale naznačuje, že vše bylo jinak. Druhého podceňuje a snaží se zatřást jeho poučenými napodobeninami. Zkouší je zbourat, i když cítí, že to nejde. Třetímu se vysmívá, protože by tajně chtěl dělat něco podobného, ale neumí to.  

Pátá se kolébám Já. S uznáním se divám na prvního, druhého i třetího a s nadhledem na čtvrtého. Snažím se ocenit to, co ocenit umím a pochopit to, co ocenit neumím. Nevadí mi, když je něco většího než já, naopak to vyhledávám.

Šestý kráčí Mudrc. Rozumí prvnímu, druhému, třetímu, čtvrtému i páté. Nic neříká, ale v jeho úsměvu je vše. Je obyčejný, a proto téměř neviditelný.

Sedmý se vznáší … tady už začínají věci mezi nebem a zemí a tam já nedohlédnu.   

P. S.: Nenašli jste se mezi vybranými? Pak jste nejspíš Klienti, kteří bohužel platí, ale bohudík užívají. Ale tohle povídání bylo o těch, kteří jdou.

Dnešní doba už je taková. Nikdo vás nepochválí, musíte to udělat sami.

Ale samochvála smrdí.

Jak se tedy pochválit a nesmrdět?

Musíte roztočit kolo.

Vy pochválíte X. X. pochválí Y. Y. pochválí Z. Z. pochválí vás.

A už to jede.

Pochopili?

Začněte třeba takhle:  Ta Betka je dobrá. A chytrá. A vtipná.

Teď chvíli pokračujte sami.

Když to bude dobré, předám to dál.

A za čas budete i vy dobří, a chytří, a vtipní a …to už záleží na vás, jak se teď pochválíte.

Jasné?

Tak už jděte do té chvály.