On v obýváku, ona v kuchyni.

 

„Budeme dnes obědvat?“

„A už jsi něco objednal?“

„To musím vždycky já obětovat svý peníze?“

„Obětuj se a budeš obědvat.“

„Ó, běda, ó, běda.“

„Ano, správně, už je čas oběda.“

„Já jen říkal běda, ó, běda.“

„Aha. Neběduj a objednávej.“

„Dobře, tak já se zase obětuju.“

„Ty můj malý obětavče.“

„Já jsem spíš oběť, která chce obědvat“

„Tak už konečně objednávej, ty jedna bědno!“

„Zneužíváš toho, že svůj oběd bych za nic na světě neobětoval.“

„Tak už neběduj a objednávej, nebo budeš k obědu sám“.

„Ty někam jdeš? A nemohla bys při zpáteční cestě vyzvednout oběd.“

„Ne, jdu k tobě. V ruce něco držím a vidím svou oběť!“

„Tak to asi dneska nebudeme obědvat.“

„Ne, jen obětovat.“

„Oběd?“

 

Hra před cestou k výdajovému okénku: Čtěte rychle a nahlas, kdo se první přeřekne, platí oběd.