Na jedné ze zapadlých půd jsme objevili následující řádky. Než je k vám opatrně pustíme, neodpustíme si několik slov.

Komu chybí chytří učitelé všeho druhu nebo ještě chytřejší nadřízení, ať se drží jen původního textu v černém. Možná mu přinese prospěch.

Kdo se však každý den prosekává nudou nevyžádaných rad a cítí, že má ještě vlastní rozum, ať přihlédne k našemu textu v červeném. Bude pak imunní vůči knížecím radám.

A nyní již k původním řádkům.

**

Je příjemné zjistit, že se vaše cesta už dál nepropadá. Kráčíte po ní a fyzicky to již téměř nebolí. Potíže s dýcháním upadají v zapomenutí, na nezvyklou námahu si tělo zvyklo. Také psychicky ji už zvládáte lépe, v lehkém otupění a pravidelném rytmu jste našli nečekané výhody. I chvíle pochybností se většinou daří nějak utlumovat.

Nepříjemná překvapení jsou zkrátka minulostí.

Začíná se nenápadně, jakoby o ničem a o všem. Hlavně nepřipraveného čtenáře nevylekat příliš brzkým poučením.

Kolem té cesty bývají různé schody. Ano, láká vás jít po nich vzhůru. Ale víte, že představují námahu a nepohodlí. Navíc vám na ně něco chybí. Vhodný věk, vzdělání, kontakty, peníze, čas.

Tady už to začíná být záludné. Co je vlastně míněno tou cestou? Život? A k tomu ty schody. Jak originální. Asi se tím míní pracovní kariéra, být časově flexibilní, od nevidím do nevidím.

Ještě že máte svoji pevnou cestu.

Ta už se dál nepropadá.

A možná si na ni někdy úplně zvyknete.

Jdete tedy dál po dně.

Aha, oni jdou tedy po dně. Počkat, jak po dně? Copak se dá vůbec po dně jít? Jako pod vodou nebo tak něco? Tomu nerozumíme. No, varovali jsme vás, že motivační texty bývají záludné. Ale už aspoň víte, jak je přežít.