Vyruší vás, když zakopáváte mrtvolu v lese. Vyruší vás, když vykopáváte poklad na zahradě. Vyruší vás, když se věnujete venkovním milostným hrám.

Ke svému rušivému poslání jsou připraveni v hluboké noci, brzo k ránu a někteří dokonce i v pravé poledne.

Vyskytují se v jakémkoliv věku a za každého počasí.

Mohli by být špiony, zabíječi všeho druhu nebo soukromými detektivy.

Ale oni jsou tak obyčejní, že by jim další roli nikdo ani nesvěřil, ani neuvěřil.

Jsou to ryzí amatéři, protože profesionály do svých řad nepouštějí.

Prostě tu jsou. Jako div světa.

Ruší vás v anonymitě vašeho plynutí. Když si jich všimnete, bývá už pozdě. Je však nemožné zpozorovat je dříve, než oni zpozorují vás.

Často je však ani nevidíte. Když je vidíte, nevnímáte je. Když je vnímáte, bývá už na všechno pozdě.

Často se také shlukují. A čím je jich víc, tím jsou pro okolní svět nenápadnější. Divné, ale pravdivé.

Nemůžete proti nim zakročit. Nemůžete je vystrašit, ať si chodí svou vlastní cestou. Vlastní, ale jinou, než je ta vaše. Spoléhají totiž na velmi hlasitou ochranu.

Pro vás mají jen jednu podobu, ale prý se od sebe hodně liší. Už jste slyšeli, že mají svůj časopis. Svá témata k tlumenému hovoru. Svá znamení, když se setkávají či jen míjejí. Prý mají svá pravidelné místa a stezky i tajemné rituály.

Jsou to také sběrači, ale houby to nejsou, co sbírají.

Buďte opatrní, protože můžete spadnout do jejich soukolí. Nejdříve třeba jen náhodou a příležitostně. Pak častěji. Pozor na to. Těžko se z toho vylézá, těžko prchá, těžko se zbavíte svého nového stínu. Můžete se do toho dostat i na doživotí.

Možná k nim už dokonce sami patříte a jen tady zjišťujete, jak vás vidí okolní svět. Svět, který se stále zmenšuje a je si vědom své slábnoucí pozice. Svět, který je na vás zlý a stále kontroluje, jestli umíte uklízet a jestli nemáte moc dlouhé vedení.

Ale třeba jste ještě zatím nezávislý jedinec.

A nepatříte k nim.

Určitě je však znáte.

Mají jen jedno označení.

Pejskaři.