Motivační guruové se na tom shodují. Chcete-li dokázat něco velkého, je dobré vyjít ze své komfortní zóny.

Takže nahodím pár myšlenek, kudy na to. Ale nějak se mi mršky pomíchaly, takže ani nevím, které jsou moje a které jsem prachsprostě ukradla u nejchytřejších hlav. Kdo by se však v dnešní době staral o autorství, že?

Z komfortní zóny vás neodtáhnou, musíte to udělat sami.

Bývají v ní vyjeté koleje. Uvnitř, ne směrem ven.

Pokud z ní někdo vyjede, ví o tom.

Za ní začíná hrdinství, ale také nepohodlí a o kousek dál i bolest všeho druhu. Často neznámého druhu.

Opouštět ji bývá lehčí pro lidi, kteří říkají, že bolest je dobrá. A zároveň tím opravdu myslí svou vlastní bolest, ne cizí. Poznáte je také podle toho, že někdy dodávají, že když je něco bolí, tak aspoň vědí, že ještě žijí.  A ti zvlášť rafinovaní říkají, že je nutné nacházet pohodlí v nepohodlí.

Dá se z ní také občas vybíhat, vracet se, zase vybíhat a zase se vracet.  Je to méně odvážná varianta než spálení všech člunů (literatura se zmiňuje také o mostech), ale tak nějak více naše.

Komfortní zóna se samozřejmě brání. Ví, že oč bude krásnější a pohodlnější, o to hůře se z ní bude utíkat. Ví také, že bude atraktivnější, když nabídne útočiště před únavou. Odměňuje starousedlíky a zlatem uplácí či železem vyplácí rebely. Nezpochybňuje, že venku za ohradou může být tráva zelenější, jen tak nenápadně ale zmíní neznámé prohlubně a pasti. Umí také dobrácky varovat, že nemá smysl se stále štvát a pak padnout přímo z koně a vydechnout u cesty. Postupně také zvyšuje poplatky za vstup i výstup, takže uměle zvyšuje radost po vstupu do zóny a bolest před výstupem z ní. Jejím mistrovským dílem je pak pravidelné prohazování směrovek Zoo a Džungle. Věčná otázka, zda žít pohodlně v zoo nebo svobodně v džungli, proto jen akademicky proplouvá okolo a prakticky nikdo si jí nevšímá. Málokdo si řekne, že toho pohodlí už bylo dost a je čas ještě něco zkusit.

Reklama nás do komfortní zóny většinou s chutí žene. Boty do každého terénu, auto do každého testu, pasta do každé huby, žiletka pro každé místo. Nejdříve nákup, pak výsledek. Jsou i reklamy odvážně plující proti umělému proudu, které nejdříve ukážou dřinu a pak výsledek. Ale pořád jsou to jen reklamy.

*

Tak takový byl můj krátký výlet z komfortní zóny. Nehádejte se se mnou, byla to cesta z komfortní zóny, i když jsem neprožila divoké útěky, rozervané košile a srdce, puchýře na nohou a poškrábané ruce. To víte, mám svou komfortní zónu ráda a psát o tom, jak ji opustit, bylo pro mě nekomfortní, nelibé, nepohodlné a chvilkami dokonce bolestivé. Proto hupky dupky zpátky do pelíšku v naší malé oáze.