DSZ, říjen/listopad 2024

 

„Ahoj, ráda tě vidím. … Říkali, že sis prý pořídila domů novou toaletu.“

„No, domů…“

„Tak to je báječný. A jak se ti v ní sedí?“

„Sedí, stojí. Tomu bys nevěřila. Jsem z ní vždycky večer úplně hotová. Jako hrnec na prdel.“

„Jak jinak. Úžasný.“

„Přesně, úžasná. Můžu s ní do nejvyšších kruhů. Nebo na festivaly.“

„To je tedy… aha… mobilní toaleta?“

„Jasně. To už dnes jinak nejde. Chci, aby mě v ní vidělo co nejvíc lidí.“

„A není to už přehnaný, ukazovat se v ní?“

„Ale já to ukazuju decentně, nebo spíš rafinovaně.“

„Ale… Není přece průhledná, nebo ano?“

„Zas to nepřeháním, na rozdíl od jiných. Ti by chtěli ukázat opravdu všechno. To snad už by ani lidi nechtěli vidět. A navíc, já taky nemám potřebu ukazovat všechno.“

„Tomu rozumím, zvlášť u potřeby.“

„Přesně, na decentnost jsem vysazená.“

„To si úplně dokážu představit, i když radši vlastně ani ne.“

„Tak si taky pořiď takovou vlastní toaletu.“

„To mně stačí ty společné.“

„Společná? Jakože se o ni dělíš s někým jiným. To je ale nehygienický. Mě vlastní toaleta tak nějak vnitřně očišťuje, je to úplně léčivý.“

„Uf. Asi nechci slyšet všechno.“

„Jen si to poslechni, třeba tě to taky chytne. Mě v ní úplně opouštějí všechny špatné pocity.“

„Auhjj, asi ano. Takže ji nebudeš nikomu půjčovat?“

„Mohla bych, ale jen po důkladným očištění. Ale asi ne. Mám konfekční postavu, ale zase mám nekonvenční potřeby, ha, ha.“

„Dost už o potřebě, zvedá se mi žaludek.“

„Ale potřeby jsou přece základ. Když znáš své potřeby, vybereš si podle toho svou toaletu.“

„Tak, tak já už pomalu běžím, nějak to na mě přišlo, asi potře-ba.“

„Jen běž, utíkej, a nezapomeň, vlastní toaleta je dneska základ světa. A hlavně si nepořizuj žádný laciný šmejd. Ber jen něco značkovýho.“

„Už jdu, už běžím. Mně to bude stačit, víš tam, za sto-do-lou…“

„Jít za Stodolou? Toho neznám. Ale pak se mi přijď ukázat, teď vypadáš dost nezdravě.“

„Jen co si odlehčím, bude mi líp.“

„Teda. Beru tě jako inspiraci do příští sezóny. Odlehčená toaleta, to zní šik. … Ale už je pryč. Ani jsem ji nestačila varovat před finanční náročností. Taková večerní toaleta není jen tak. Aby se nevyprázdnila moc. Ta její peněženka asi nebude bezedná.“