DSZ

 

Svět je jednou nahoře, jindy dole, pak zase…. Ale už dlouho jsem od nikoho neslyšel: Stojí to za starou bačkoru. Zdá se to dávno, kdy se to ještě běžně říkalo.

 

Od té doby sebevědomý a dobře obutý svět stále zrychluje. Běží na flexibilitu, modernost, bičován korektností všeho druhu. Někteří lidé tomu přikyvují, i když s námi tyto trendy vyrazily tak rychle dopředu, že hrozí, že skončíme daleko vzadu.

 

Nikdo už se dnes nechce přiznat, že doma nedá bez bačkor ani ránu. A když se nechce k něčemu přiznat, tak je vlastně: bačkora.

 

Z toho mi plyne, že bačkory už nefrčí.

 

Ani ve vtipech.

 

To byly staré přehledné vtipy. Copak to mám za dárek? (Už zase) bačkory? Děkuji. Vy víte, co potřebuju.

A dědečku... – ano, vnoučku - … prý už brzo zaklepeš bačkorama, budou to tyhle?

 

Tak jako dříve dřeváky, papuče, pantofle, trepky, míří i bačkory na odpočinek. Nebo tam mají aspoň našlápnuto.

 

Zato tenisky stále šlapou. Cože? Ale vždyť jsem řekl tenisky. Ta moje výslovnost. Sakra, i napsaně to vypadá podobně jako tenistky. Tak snad jsem nikoho neurazil, dneska je to hned. Svět je tak přehnaně citlivý, až z toho zbačkorovatěl.

 

Ale co vlastně nosíte doma vy?

 

Chodíte naostro? Ehm, tedy, určitě jste mysleli naboso. 

 

A u toho dnes raději skončíme.