Říká se, že neexistují nesprávné otázky.

Možná.

Určitě však existují nesprávné odpovědi. Ale tedy i ty správné.

Tady jsou.

 

Cos to udělal (-la)?

(podvarianta vyžadující také odpověď: Podívej se, co děláš!)

 

Pěkný, co?

To se mi povedlo, ne?

Vedu si dobře, hm.

Chtěl (-la) jsem tě překvapit.

Teď nějak nevím.

Já to uklidím.

Já už to nikdy neudělám.

Máme jich přece víc.

To je všechno kvůli tobě.

Aha, tudy ne – polohlasně pro sebe.

(Mlčení)

 

Proč ti to tak trvá?

(Ach, to je doba)

 

Protože k dokonalosti vede delší cesta, ale vyplatí se.

Tohle je vždycky ta delší část krásné cesty.

Uznávám, je to trochu zdlouhavé. Ale pak už to půjde rychle.

Má to být dobře, nebo rychle?

Trochu bloudím, ale já se chytím.

Tak si to pojď udělat sám (sama).

Dneska jsou fakt skvrny na slunci.

Nemůžu najít…

Co to vlastně hledám?

A nenecháme to na jindy?

Ne, že by se mi tam chtělo – polohlasně pro sebe.

(Mlčení)

 

Máš mě přece rád? (zde se vyskytuje jen jedna genderová varianta)

(Ty už mě nemiluješ)

 

Pojď ke mně a uvidíš.

Nemohu bez tebe žít.

Jistě, miláčku.

Mám teď čas jen pro tebe.

Mám zítra dlouhý den.

To víš, že jo.

To bych taky rád věděl – polohlasně pro sebe.

(Mlčení)

 

Za domácí úkol: vymyslete tři otázky a aspoň patnáct odpovědí. Ty si pak nechte pro sebe. Pokud si je nechcete nechat pro sebe, věnujte čas i nácviku tónu odpovědí.