DSZ

 

Takže tohle, tohle byl, vážení, špatný film. Ještě rozhrňte závěsy. Ano. Dobře. Díky.

 

Ne, to nebyl neslaný nemastný film. Ani snad rozpačitý, průměrný nebo nevyvážený.

 

Pravdou je, že to byl špatný film. Já to tak osobně vnímám. Pokud vy ne, dosaďte si po dobu mojí přednášky vlastní, aspoň přibližnou podobu špatného filmu, ať to lépe chápete.

 

Máte to? Dobře, ať se posuneme dál.

 

Vážení posluchači našeho nepravidelného filmového cyklu Jak se orientovat ve světě filmu!

 

Dnes se chci ve své přednášce zaměřit na to, jak špatný film – zdůrazňuji cizí špatný film, protože s vlastními špatnými filmy tady nemáte co dělat – využít, využít. Tečka. Nějak si mi tady rozpily řádky.

 

Jaké jsou tedy výhody, které z něho a jeho rozpoznání můžete mít.

 

Můžete se cítit chytře, když odhalíte špatný, nebo též někdy lidově, ale nepřesně, nazývaný blbý film.

 

Můžete se také smát sami pro sebe tomu, jak moc je to špatné, hloupé, naivní, nepovedené, zmatené.

 

Můžete mít dobrý pocit, že vy nikdy nic takového špatného nenatočíte. Buď proto, že vy filmy točit neumíte a nebudete je točit, nebo proto, že už jste se něco u mě naučili.

 

Tímto vás zvu na své další přednášky.

 

Ale jak už jsem naznačil, tady se zaměření naší vaší přednášky dělí na dvě skupiny. Sami se rozhodněte, kam patříte, ale nechte si to prosím pro sebe. Nikoho to nezajímá.

 

Pokračuji tedy částí pro zatím nepoučené filmové fandy o tom, jak využít nabyté schopnosti poznat špatný film.

 

Přesvědčíte svou drahou polovici, své přátele a známé, nebo třeba šéfa a jeho přítelkyně hned po promítání, že to byl fakt špatný film. Śplhnete si tak u nich a budete platit za intelektuální kapacitu. Jen si předem nenápadně zjistěte, zda se právě nestal jejich filmem oblíbeným. Abyste nenarazili, pokud tedy nechcete narazit. I takoví v životě jsou.

 

Dobře. Konec smíchu.

 

Klid. Tak dál.

 

Tím, že jednou poznáte opravdu špatný film, je velká pravděpodobnost, že podobné exempláře poznáte příště už předem, aniž na ně musíte chodit. Nebudu vám teď říkat jak, to prostě poznáte. Vycítíte. To je takové kouzlo poučených, nebo chcete-li zasvěcených.

 

A pak ušetříte čas, protože na něco podobného už nikdy, vážně nikdy nepůjdete a budete svůj život věnovat něčemu smysluplnějšímu.

 

Nebo svůj čas neušetříte, půjdete na podobný nebo dokonce na stejný film a svoji schopnost poznání dál prohloubíte. Pokud v tom budete usilovně pokračovat a budete v tom dobří a mít jistý talent, tak, tak…. No, ano, můžete jednou stát tady na mém místě.

 

Ale vraťme se k výhodám. Jste tedy opět v kině na špatném filmu, to víte jistě, a tak máte čas se připravit, jak toho smysluplně využít. Třeba tím, že ho později doporučíte ostatním, kteří o něm ještě neslyšeli.

 

No tak se na mě, milí žáci, chci říct posluchači, tak nešklebte. Škodolibost v malé míře a občas je přece oživujícím kořením života. To se mnou dělá ta školní třída.

 

Dobře, když jinak nedáte, zůstanu ještě u toho smysluplného využití. Třeba se při tom špatném filmu budete o to víc věnovat partnerce/partnerovi. A to přece za to stojí. Stojí.

 

Nebo vypnete svůj mozek, který stejně při špatném filmu nepotřebujete, a krásně si odpočinete, přímo zrelaxujete.

 

Relaxace. To je takové hezké cizí slovo pro spánek bez chrápání. Ale to je jen mezi námi, tady si povídáme o filmech a tak je zmínka o spánku svatokrádeží. A na tu já si dávám ukrutný pozor.

 

A jako bonbónek pro děti přidám i zmínku o jedincích, kteří se dokážou při špatném filmu těšit na příští dobrý, nebo si ho dokonce přímo promyslet a připravit. Ale to už je učivo mých přednášek pro pokročilé, kdy se už stáváte kandidátem na tvůrce.

 

A tím plynule přecházím k druhé větvi, přiznejme si, jak se tak na vás koukám, že k té početně slabší.

 

K těm, kteří se chtějí kolem filmařiny nějak motat, nebo se tak dokonce dobře živit. Možností je moc, to si najděte v odborné literatuře. Doporučuji svou knihu Letem filmem svinstvem, je všude k dostání.

 

Takoví z vás vidí špatný film a nemůžou se ho zbavit, nemůžou ho dostat z hlavy, ani potom, co už dávno skončil. Dál je v hlavě i jinde pálí a provokuje. Nezbývá jim tedy nic jiného, než hledat výhody tohoto stavu.

A proto jsem tady. U výhod pro lidi od filmu.

 

První a poslední, naprosto jedinečnou výhodou je, že si okamžitě slíbíte, že vy něco podobného nikdy nenatočíte, nebo že se podobným chybám určitě vyhnete. To je výborný slib, věřte mi. Budou-li vám nebesa nakloněna, nejspíš ho dokonce splníte. A uděláte chyby vlastní.

 

Hej, hej vy tam, nespěte mi tu. Škoda, že tady nemám po ruce křídu nebo houbu. Mám ti uši utrhnout, ty jeden mezuláne? No, nic. Hm. Půjdeme dál.

 

Kde jsem to… Ale zpět.

 

Ještě než dám prostor k otázkám, musím na jednu odpovědět. Dostávám ji pravidelně od příštích lidí od filmu. Proč jsem ten dnešní film detailně nerozebral, ten zmatený scénář, to slabé obsazení a další a další jednotlivosti.

 

Nemluvil jsem o nich proto, že tady jde vždycky o váš pocit. Pocit, že je to špatný film. Cítíte to, nemusíte o tom přemýšlet. S tím přichází poznání, které už vám nikdo nesebere. Jedině čas. Ten bere všechno.

 

Možná že filmový kritik ve vás to později stejně udělá a bude chtít film rozebírat a bude chtít znát podrobnosti, proč je tak špatný. Ale vy si pamatujte základní poučku, jak mu odoláte. Poučku, kterou můžete slyšet jen tady: Filmoví kritici mezi lidi od filmu nepatří!! Tohle vám nikdo otevřeně neřekne, všichni aktivní lidi od filmu se jich bojí, ale já už jsem jen zasloužilý, tedy chci říct vysloužilý umělec. Já už si to mohu dovolit. Dnešní kritiky nesnáším a oni mě. Starého, dobrého, poctivého… Ale nic.

 

Vy si hýčkejte ten svůj pocit ze špatného filmu. A kritiky neposlouchejte.

 

Ten váš pocit ze špatného filmu se vám totiž bude vždycky hodit.

 

Bude vám totiž bránit, abyste se výrobě, produkci, přípravě něčeho podobného vůbec zúčastnili. Podrobnější to vysvětluji ve své knize Raději uteču. Jak už z názvu vyplývá, knížka vám pomůže utéct, odejít, nedělat něco podobného, nepomáhat tomu ani tomu nepřihlížet. Abyste se v životě nemuseli stydět.

 

A ten vlastní scénář, ty vlastní postavy, tu vlastní zápletku si pak napište a zrežírujte nebo aspoň obsaďte po svém.

 

Takže teď deset minut přestávky a pak prostor pro dotazy. A vemte si papíry na dotazy. Věřím, že jich bude jako vždycky hodně, hodně. Zase se to rozpilo. Asi ty minulé slzy. Dojal jsem se.

 

Teď už máte tu slíbenou přestávku. Se slabšími jedinci se tímto loučím.

 

A vy ostatní si nezapomeňte přehrát v duchu nějaký ten správný špatný film.

 

Děkuji za pozornost a těším se na vaše otázky.

 

Ale až po přestávce.

 

Potřebuji se teď z toho vzpamatovat.