Dávno už víte, že byste je měli nechat odejít do zapomnění.

Nehlásit se k tomu, že tu s vámi kdy byly.

Nevkládat už do nich žádnou další energii a čas.

Zapírat, že jste byl jejich stvořitelem, sochařem, oprašovatelem nebo (ne)chtěných zlodějem.

Ale ono to nejde.

Stále věříte, doufáte. Přestože…

Přestože některé přes noc zešedly a ráno jejich podoba ničím nepřipomínala večerní oslnivou formu.

Přestože některé jsou od počátku neduživé, a tak nějak nedotažené.

Přestože jsou některé tak staré, že pamatují bojovníky z třicetileté války.

Přestože si některé hrají na lahodný pramen, který po dlouhém a usilovném kopání náhle vytryskl z hloubi vaší geniality. Ale je to jen břečka, bez chuti a přirozenosti.

Navzdory všemu se do nich snažíte čas od času vložit oživující šém.

Věříte v potlesk, smích, pousmání nebo aspoň malý náznak, že sevřené rty povolily.

Doufáte, že ty vtipy, historky, příběhy, komiksy, nápady ještě na tomhle světě něco dokážou.

A vy s nimi.