Tak jsme slavili 2700 dílů.

 

Nějak na přelomu slunce a deště to bylo. Hladícího slunce a deptajícího deště. Nebo snad úmorného slunce a svěžího deště?

 

Lidem se počasí nezavděčí.

 

A co jsme my se svými příběhy proti slunci, dešti, větru, sněhu, proti přírodě?

 

Malí.

 

Snad... aspoň snaživí.

 

Za každého počasí pokračujeme.

 

Nechlubíme se, nestěžujeme si, prostě jsme...

 

 

 

 

… prostě jsme trochu spali. A zaspali jsme. S tímto naším sloupkem.

Vždyť nyní už venku sněží.

 

Počasí se pořádně posunulo.

 

Zatímco při tomhle psaní bylo spaní a teď jsme trochu nahraní.

 

A jaké je poučení?

 

Počasí táhne svou káru dál a dál.

A je jen na tvůrcích, zda tak učiní také.

 

Nebo spí

Málem jsme napsali: nebo spí na vavřínech.

No. My žádné vavříny nemáme. Ani skutečné, ani pomyslné.

Ale prý spaní na nich také není nic moc.

 

Takže my už táhneme.

Ale ne jako odsud pryč.

Vlastně jako odsud pryč, ale i s tímto sloupkem a našimi příběhy.

Je to zmatené, ale vy nám určitě rozumíte.

A snad nás na té cestě doprovodíte.

 

Tak už táhni, Betko!

Tak už táhni, autore!

Tak už táhni, Bětko!

 

Tak už všichni táhněte!!!

 

Ale ne do…, ale dopředu přece.

 

 

Vaši

Betka, autor, Bětka