Jednou takhle v neděli jsem ležela na chodníku se zbytkovým alkoholem ve svém dvoulitrovém těle.

Žádná idyla.

Jenže pak si se mnou začal pohrávat vítr, převaloval mě tam a zase zpátky, ze strany na stranu.

Kouzlo okamžiku.

A jeden, pro zjednodušení mu říkám autor, mě uviděl „tančit ve větru“ a usmyslel si, že je to znamení.

Znamení změny pro mě. Už nejsem na chodníku.

Znamení změny pro něj. Podepisuje se teď pod každý můj strip (a komu záleží na tom, jestli je to jeho pravé jméno či vymyšlené).

Tak uvidíme, kam to povede a co se tím změní.

Vaše Betka