Tak jsme oslavili 1400 našich příběhů. Velké fajn.
A teď k něčemu vážnějšímu. To, co jsme v minulých komentářích naznačovali, se děje stále víc. Satira je v našich dílech na prudkém vzestupu. Takže je čas na téma možná nejdůležitější. Satira a svoboda slova. Jednoduše řečeno: Kam až satira může?
Náš pohled není převratný, naopak staví na základech, které již platí od svobodných 90. let. I proto se domníváme, že není potřeba přijímat nové předpisy, nové paragrafy, nové výklady a zvláště ne ultra nové nápady z ciziny, přestože by byla momentálně sebevíc spřátelená.
Satira by podle nás neměla vyzývat k útokům na lidi, zvířata, živé a neživé tvory, k ničení, k násilí či k teroristickým činům. Mimořádně silnou ochranu mají mít děti (u protivných puberťáků si už tím nejsme tak jisti). A v bezpečí by měly být osobní údaje (celebrity je stejně samy rády vykecají).
Vše ostatní však už je prostorem pro satiru, parodii, nadsázku (zveličování), dvojsmysl, sarkasmus, absurditu, ironii, výsměch, pamflet, bajku, černý humor (v českém pojetí, ne v americkém), útočnost, kousavost, jízlivost, bodavost, pichlavost, peprnost, prostě vtipné hrátky s češtinou všeho druhu.
Je v české tradici dělat si legraci ze všeho. Udržme si ji. Je cenná, je zdravá, je okysličující. V minulosti pomáhala přežít, dnes pomáhá nevěřit dogmatům, nejvyšším pravdám, cizím učením, falešné pokrokovosti, zdeúřední korektnosti, novým a ještě novějším aktivistickým vlnám.
Nepřijímejme ani tradice či nápady z ciziny. Jsou-li tam snad zvyklí na slovo poslouchat své úřady, své ideology, své mesiáše a podle nich mašírovat, respektujme to, ale nepřijímejme. Nenechme si to vnutit. Za žádnou cenu. Držme si zdravý odstup, případně zesilme obranu všeho druhu.
Papežové i migranti, králové i zbohatlíci, bankéři i novináři, hackeři i chuďasové, politici i policisté, géniové i troubové, soudci i státní zas-tupci, nafoukanci i genderistky, ženy i muži i nová pohlaví, mimozemšťané i ufologové, aktivisté i zbrojaři, rošťáci i pošťáci, zelení i modří, černí i červení, žlutí i duhoví, unie všeho spojení, státy i náboženství, počasí i bezčasí, vodníci i podvodníci atd., atd. Nikdo a nic nemůže být mimo možnost zásahu satirickým šípem. I kdyby si snad sebevíc stěžoval, že mu to vadí nebo že jde o nenávist.
Ano, přiznáváme se, že my osobně jsme k některým kategoriím satiry/humoru spíše zdrženliví, že některé nemusíme. Ale nikomu dalšímu bychom na ně nikdy nebrali právo.
Satira by měla být také lidem nabízena (nikoliv vnucována) za jasných podmínek. Tedy tam, kde se jí mohou snadno vyhnout, pokud o ni nestojí. Ne tedy například ve veřejné dopravě.
Český čtenář, posluchač, divák si rozhodne, zda ji přijme, nebo zda ji obloukem obejde. Rozhodne se sám, bez „nápovědy“ úřadů, která satira u něj uspěje. K tomu ovšem musí satira beztrestně existovat.
Určitě jsme nepromysleli všechny varianty, tak nám to s nadhledem odpusťte. Nejsme právníci, ani, ach běda, bdělí cenzoři.
Vaši
Bětka a autor
