Tak jsme slavili… hele, jak venku hustě sněží. Jo, 2800. díl.

 

Bylo to fajn, připomíná mi to dřívější vánice, které se už dnes u nás nevidí.

 

Eh, trošku to motám. Radši upřesním. Jakože to říkám přesně, ale motám to dohromady.

 

Oslava byla fajn, dobrá nálada, olympiáda. Ne, to není pokus o rým, to je dokreslení oslavy. Olympiáda se nám do ní vkradla, no, spíše hlasitě vlomila. Nešlo jí přehlednout, nešlo jí přeslechnout.

 

A hned také přispěla několika příběhy do našich dílů. Vtipnými, jak jinak. Pokud souhlasíte, souhlaste nahlas. Pokud nesouhlasíte, mlčte a přemýšlejte o své nápravě.

 

A tolik sněhu bylo. Žádné troškaření.

Tam venku.

Tehdy na olympiádě.

Tady venku.

Teď po oslavě.

 

Skvělé, uf, tak přece jsem našel nějakou spojitost mezi oběma světy. Nebo aspoň most pro pořádného osla.

 

Ale tím jsem už svoji fantazii úplně vyčerpal.

 

Navíc tu sedím a píšu bez pomoci Betky/Bětky. Urazila se, když jsem nedávno uvažoval o zapojení umělé inteligence (AI) a lepší jiné tváři našich dobrodružství.

 

Ale nebojte, ona tu se mnou zůstane.

 

Betka/Bětka. Jako subjekt, hybatel, hlavní postava, neohrožená hrdinka – počkejte…. volá na mě odvedle, že už dobrý a stačí – našich dílů.

 

AI vlastně zůstane také. Jako příležitostný objekt našich setkávání. Jako taková modelka přítomnosti i budoucnosti, jako vysněná tvárná kráska, schopná… eh, co to píšu. Psst, to bylo jen mezi námi.

 

A možná jako naše spolupracovnice, to ještě uvidíme.

Když se nám bude chtít a ona bude chtít a umět.

 

 

Váš Vaši

 

Autor a      (tuhle mezeru máš za to)                   Betka/Bětka