Slavili jsme 2200 dílů.

 

A v hlavách měli spoustu nápadů, jak pokračovat dál.

 

Ale mlčeli jsme.

 

Bylo to důstojné, uklidňující, hluboké. Až meditativní.

 

Aspoň teď to tak zní. Zpětně.

 

Ve skutečnosti přišly na návštěvu dvě tetky. Jedna česká, druhá až z daleké ciziny. Byly postarší, ale silné. Nevěřili byste, jak silné.

 

Lenost a Prokrastinace.

 

Opily naše hlavy, svázaly naše ruce, unavily naše nohy. A naše těla jen mlčela.

 

A teď?

 

Už jsou tetky pryč? Myslíme si, že jen stojí opodál.

 

A hlídá nás třetí paní. Mazaná, protřelá, rafinovaná. Někdy jen klimbá, jindy chrlí tolik nápadů, až závidíme.

 

Výmluva.

 

Ne naše. Tak se prý ta tetka nazývá. Ale teď zrovna odpočívá.

 

Je čas na naše nápady. Je čas na naše. Je čas na. Je čas. Je.

 

Rozházela tu spací prášek.

 

Aááááá. Takže ty nápady. Ty spousty nápadů.

 

Byla to také Výmluva výmluva?

 

Ne.

 

Ne.

 

Nápady snad nějaké opravdu máme. Některé na startu, některé polobdící, některé na houbách.

 

Neřekneme je.

 

Je lepší o nápadech nemluvit, ale když jsou připraveny, vypouštět je, dám jim prostor a svobodu k chůzi, k běhu, k letu.

 

A těšit se na ně. A těšit se z nich.

 

 

Vaši

autor a Bětka Betka Petka